Článek
Možná si někdo bude myslet, že se jedná o špatný vtip, ale je to bohužel realita. Asi na většině škol se rozdávají zhruba dvakrát do roka odměny. Přiznejme si, že částka na odměny, pokud nemají učitelé opravdu hodně velké osobní ohodnocení, není úplně malá. U nás to je vždy téměř třináctý a čtrnáctý plat.
Jako ředitel jsem rád, že mohu svým zaměstnancům přilepšit. Opravdu se snažím spravedlivě ocenit, kdo pro školu dýchá a kdo se jen veze. Ale i ten poslední, o němž si myslím, že by mohl rozhodně přidat, něco dostane.
A já? Já musím poníženě poprosit radu města, aby mi laskavě taky něco schválila. Ne, nedávají to ze svého, jak by si mohl laskavý čtenář myslet, ale pořád jsou to peníze školy. Pokud vám něco vůbec schválí, tak je to často částka, kterou vy odměňujete ty průměrné nebo podprůměrné.
A pak vám zaměstnankyně školského odboru, která se tváří jako vaše nadřízená (mimochodem bývalá učitelka), se škodolibým úsměvem na rtech sdělí, kolik že jste laskavě od starosty a spol. dostali. Ona samozřejmě ví, kolik jste si žádal, protože jste jí posílal společně s požadavkem na výši odměny také sebehodnocení a analýzu toho, co ve škole děláte.
A pak vám schválí částku, která je o polovinu nižší, než jste si dovolil napsat. A přitom je to stejná výše, jakou dáváte svým zástupcům, takže žádná raketa. Někteří kolegové mně budou říkat, abych byl rád, že vůbec něco dostanu, protože jsou školy, kde nedostávají ředitelé vůbec nic.
A protože vaše ekonomka je skvělá hospodářka, na konci prosince ještě něco zbyde, a tak to s úsměvem na rtech rozdáte v prosincové výplatě. Vy už ovšem nárok nemáte. Takže nakonec je vaše odměna nejnižší na škole.
Když jsem viděl pana ministra naposledy, sliboval, že tento ponižující sytém napraví. Zatím nenapravil…
