Článek
S Monikou jsme pracovaly v obchodním oddělení menší výrobní firmy. Měla dvě děti na prvním stupni a často potřebovala odejít dřív nebo zůstat doma. Chápala jsem to. Člověk si nemoc ani zavřenou družinu nevybere.
Když nestíhala, přebírala jsem její zákazníky, vyřizovala reklamace a několikrát za ni dokončila měsíční uzávěrku. Zpočátku mi vždy poděkovala a slibovala, že mi pomoc jednou vrátí.
Postupně se z mimořádných situací stal běžný režim. Stačila zpráva: „Musím pro malého, vezmeš to za mě?“ Většinou ani nečekala na odpověď. Věděla, že práci dokončím.
Protože jsem neměla děti, vedení automaticky předpokládalo, že se dokážu přizpůsobit snáz.
Potřebovala jsem dva dny
Po dvou letech měl můj otec podstoupit operaci kyčle. Žil sám a po propuštění potřeboval odvézt domů, nakoupit a připravit byt. O volno jsem požádala více než měsíc dopředu.
Vedoucí nejprve souhlasil. Potom však zavolal, že termín vychází na rušný konec měsíce a Monika má obavy, zda práci zvládne sama.
Když jsem se jí zeptala přímo, odpověděla, že oddělení nemůže fungovat podle toho, kdy se komu hodí zůstat doma. Dodala, že spolehlivý zaměstnanec má myslet také na ostatní.
Chvíli jsem nevěděla, co říct. Poslouchala jsem totiž stejnou ženu, kvůli které jsem během dvou let opakovaně rušila vlastní plány.
Ukázala jsem, kdo koho zastupoval
Nechtěla jsem se hádat, a tak jsem prošla staré e-maily a pracovní kalendář. Sepsala jsem dny, kdy jsem přebírala Moničiny úkoly, zůstávala přesčas nebo měnila směnu. Nebylo jich několik, ale desítky.
Se seznamem jsem šla za vedoucím. Nežádala jsem pochvalu ani proplacení každé hodiny. Chtěla jsem pouze, aby se moje volno neposuzovalo přísněji jen proto, že nemám malé děti.
Vedoucí mi nakonec dovolenou potvrdil. Přiznal také, že si rozsah mého zastupování neuvědomoval. Protože byla práce vždy hotová, nikdo neřešil, kdo ji ve skutečnosti dokončil.
Pomáhám už jen po dohodě
Po návratu se mnou Monika několik dní téměř nemluvila. Tvrdila, že jsem ji před šéfem vykreslila jako neschopnou matku. Nic takového jsem však neřekla. Pouze jsem popsala práci, kterou jsem za ni vykonala.
Vedoucí následně zavedl přehled zastupování a rozdělil uzávěrky mezi více lidí. Pokud dnes Monika potřebuje odejít, pomohu jí, jen když skutečně můžu. Automatické „ty přece nemáš děti“ už ale nepřijímám.
