Článek
Ve firmě prodávající kancelářské vybavení jsem pracovala sedm let. Začínala jsem jako asistentka a postupně převzala několik významných zákazníků. Když jsem odcházela na mateřskou, vedoucí mi opakoval, že se mnou po návratu počítá.
Moji agendu dočasně převzala Eva. Během tří let zavedla nový systém objednávek a vytvořila si s klienty vlastní vztahy. Nevadilo mi to. Bylo logické, že firma se nemohla zastavit a čekat, až se vrátím.
Dva měsíce před koncem rodičovské mi šéf zavolal a ujistil mě, že mám přijít v domluveném termínu.
Místo předání práce jsem začala zaučovat
První den mě přivítali květinou a společnou snídaní. Vedoucí vysvětlil, že Eva se bude více věnovat e-shopu a já postupně znovu převezmu zákazníky.
Brzy se ale ukázalo, že předávání probíhá opačně. Eva znala nový systém lépe než já, zato já jsem měla vysvětlovat historii jednotlivých klientů, jejich cenové výjimky a nepsané dohody.
Připravila jsem přehled kontaktů, doplnila chybějící údaje a vzala Evu na několik schůzek. Vedoucí chtěl, abych jí ukázala také způsob vytváření nabídek pro dva největší zákazníky.
Připadalo mi zvláštní, že ji učím agendu, kterou jsem měla údajně převzít. Když jsem se zeptala, šéf odpověděl, že jde pouze o pojistku pro případ mé nemoci.
Pozvali mě na krátkou schůzku
Po třech týdnech mi přišla pozvánka od personalistky. Schůzka měla trvat patnáct minut. V místnosti už seděl také můj vedoucí a na stole ležela připravená dohoda.
Dozvěděla jsem se, že firma prošla reorganizací a pro mě nemá vhodné místo. Eva měla dál obsluhovat klienty i e-shop. Vedení mi nabídlo ukončení pracovního poměru dohodou.
„Myslela jsem, že přebírám svou práci zpět,“ řekla jsem.
Šéf odpověděl, že moje pozice se během rodičovské změnila a Eva se osvědčila. O rozhodnutí prý uvažovali delší dobu.
Teprve tehdy mi došlo, proč tolik spěchali s doplněním kontaktů a předáním všech podrobností. Potřebovali moje znalosti, ale už ne mě.
Kolegyně za rozhodnutí nemohla
První vztek jsem obrátila proti Evě. Připadala mi jako člověk, který mi vzal práci. Později jsem zjistila, že o plánovaném propuštění nevěděla. Sama se domnívala, že budeme agendu sdílet.
Dohodu jsem na místě nepodepsala. Odnesla jsem si ji domů a nechala si vysvětlit její důsledky. Teprve potom jsem s firmou vyjednávala o podmínkách odchodu.
Nešlo už o to, že bych se chtěla za každou cenu vrátit. Po způsobu, jakým se mnou jednali, jsem k vedení ztratila důvěru. Odmítala jsem ale odejít během několika minut jen proto, že už ze mě získali všechno, co potřebovali.
Nejhorší nebyla ztráta místa
Novou práci jsem hledala téměř čtyři měsíce. Návrat po rodičovské nebyl snadný a rodinný rozpočet se rychle ztenčoval.
Dodnes si nemyslím, že mi firma musela držet stejnou židli navždy. Za tři roky se mohou změnit lidé, technologie i potřeby zákazníků. Vedení mi však mohlo říct pravdu dříve.
Místo toho mě nechalo několik týdnů věřit, že se vracím. Ve skutečnosti jsem pouze uklidila svou bývalou agendu, předala poslední zkušenosti a pomohla firmě zařídit, aby po mém odchodu nic nechybělo.
Kromě mě.
