Článek
Znáte ten pocit, když vám realita nakopne čelist takovou silou, že se vám zatočí svět? Já ho zažila. A v hlavní roli: můj manžel a moje šéfka. Dva lidé, kterým jsem věřila. Dva lidé, kteří si mě podávali jako hadrovou panenku – každý z jiné strany. A zatímco mě jeden doma ignoroval, druhá v práci mě dusila, za rohem si užívali jako nadržení puberťáci.
„Je jen přetažený,“ říkala jsem si.
Manžel býval klidný, pozorný, láskyplný. Pak ale přišla změna. Začal chodit pozdě, vypínal mobil, neodpovídal. Když jsem se zeptala, co se děje, jen mávl rukou: „Práce, nestíhám.“ Jistě. Nestíhal se mi ani podívat do očí, protože věděl, že bych v nich uviděla pravdu.
Šéfka, která mě milovala ponižovat
Na druhé frontě – moje milovaná šéfová. Přeslazená, upravená, všude oblíbená. Ale vůči mně? Arogantní, jedovatá, neustále mě srážela. Před ostatními mi podkopávala nohy, v soukromí pokládala otázky, které mohly zaznít jen od někoho, kdo ví až moc. A ona věděla. Z postele mého manžela.
Den D: Přišla jsem domů dřív. A dveře byly pootevřené.
Měla jsem migrénu. Odjela jsem z práce. A doma mě čekalo překvapení. Dveře do ložnice pootevřené, tichý smích a pak ten zvuk, který si z hlavy už nikdy nevymažu. To bylo jako scénář z brakové telenovely. Jenže nebyla to televize. Byla to moje postel. Moje ložnice. Můj manžel. Moje šéfka. A jejich velké finále.
Dělali si ze mě šaška. A mysleli, že na to nikdy nepřijdu.
Všechno zapadlo. Proč mě šéfka nutila zůstávat déle. Proč mě manžel nutil z domu odcházet dřív. Proč jsem měla v práci špatné hodnocení, i když výsledky mluvily jinak. Proč on se doma vymlouval na únavu.
Dělali si ze mě pitomce. Dva dospělí lidé, kteří se nedokázali rozejít slušně, tak se radši spikli. Proti mně. Otevřeně. Beze studu.
A co jsem udělala já? Vyhodila jsem je ze svého života. Oba.
Manžela jsem vykopla ještě ten den. Sbalil si věci a vypadl. Do náruče té své bosslady. V práci jsem podala výpověď. Klidně bez nároku na odstupné. Protože žádná výplata nestojí za to, že se musíte denně dívat do očí člověku, co vám rozebral život na kusy.
