Článek
Bratr. Můj vlastní bratr. Vždycky se tvářil jako dokonalý manžel, otec roku a morální autorita všech rodinných oslav. Když jsem ale náhodou viděla jeho auto zaparkované u známého hotelu s ne zrovna rodinnou reputací, říkala jsem si, že se asi pletu. Nepletla.
Když jsem ho tam o pár minut později viděla vycházet s vyzývavou brunetou, úsměv mi zmrzl. A co udělal on? Místo aby se styděl, ještě si přehodil kabát přes rameno a v klidu se mě zeptal, jestli to zůstane jen mezi námi.
Odpověď, kterou fakt nevymyslíš
Když jsem se ho zeptala, proč to dělá, čekala jsem výmluvy. Možná problémy doma. Možná nějaké vnitřní drama. Ale on?
„Protože si zasloužím trochu radosti. Vždyť jsem se ženil ve dvaceti!“
Prosím? Tohle je jeho omluva? Že si zaslouží radost, protože byl mladý, když se rozhodl vstoupit do manželství? Jestli tohle není slabomyslný důvod, tak už nic.
To jako že když se v osmnácti rozhodnu pro zdravý životní styl, tak ve třiceti mám právo přežírat se fastfoodem a ničit si zdraví? Protože jsem se rozhodla moc brzo?
A co jeho žena?
Jeho manželku znám léta. Pomáhala mu rozjet firmu, stará se o děti, chodí do práce, všechno drží pohromadě. A on jí za to naservíruje cizí ženskou a výmluvu jak z poradny pro adolescenty.
Ale pozor, není to jednorázový úlet. On to má jako životní styl. A když jsem mu naznačila, že se chová jako slaboch, ještě mě seřval, že mu lezu do života.
Prý „každý má právo být šťastný“. Ano, ale ne na úkor těch, kteří mu ten život drží nad vodou.
Morálka na zakázku
Bratr je přesně ten typ, co všude káže o rodině, o hodnotách a o zodpovědnosti. Ale jakmile se mu hodí bokovka, morálka se vypaří jako kapka vody na rozpáleném asfaltu. Dvojí metr v praxi. Sobectví v kostce.
A já? Mám držet pusu a krok. Protože „rodina se nepodráží“. Jenže já se na to už nemůžu dívat. Jeho žena si zaslouží vědět, s kým žije. A jestli kvůli tomu budu za tu špatnou, fajn. Ale aspoň nebudu ticho, zatímco někdo jiný tahá kalhoty dolů a svědomí odhazuje do škarpy.
Mít penis neznamená mít právo
Tahle společnost totiž stále miluje ty „chlapáky“, co si dělají, co chtějí. A omlouvá to: „Vždyť je to jen chlap. Oni to tak mají.“
Ne. Nemají. Je to jen výmluva pro slabochy, co si neumí stát za svým závazkem. A pro ženy, co se bojí říct: Dost.
