Tchyně mi vlezla do mobilu a když jsem ji načapala, předstírala, že je to omyl.

Některé tchyně mají zvláštní schopnost: překračovat hranice a ještě se tvářit, že se vlastně nic nestalo. Ta moje to ale dotáhla na úplně novou úroveň. Načapala jsem ji, jak se mi hrabe v mobilu. A když jsem ji přistihla při činu? Bez mrknutí oka prohlásila, že si prý myslela, že je telefon její.

Ano. Přesně tak.

Seděla u nás v obýváku, zatímco jsem byla v kuchyni. Když jsem se vrátila, držela můj mobil v ruce a úplně klidně v něm listovala. Žádné zmatené mačkání tlačítek. Úplně normální procházení.

„Co to děláte s mým telefonem?“ zeptala jsem se.

Lekla se, mobil rychle položila na stůl a s naprosto vážnou tváří pronesla větu, která mě málem rozesmála, ale hlavě rozčílila.

„Já myslela, že je můj.“

Jenže její telefon je starý černý model. Ten můj je velký dotykový mobil v růžovém obalu. Splést si je může jen někdo, kdo počítá s tím, že ostatní jsou úplně hloupí.

Nejhorší na tom ale nebylo samotné slídění. Nejhorší byla ta drzost, s jakou to celé smetla ze stolu. Žádná omluva. Žádný stud. Jen trapná výmluva.

Je až fascinující, kolik lidí má pocit, že snacha je něco jako veřejný majetek. Že její soukromí vlastně neexistuje. Že je naprosto v pořádku zkontrolovat si její zprávy, fotky nebo konverzace.

Co tam vlastně hledala? Zprávy s kamarádkami? Rozhovory s mým manželem? Nebo jen doufala, že najde něco, co může později použít?

Upřímně řečeno nedělám si už iluze.

Večer jsem to řekla manželovi. Čekala jsem jasnou reakci: „Tohle je přes čáru.“

Jenže místo toho přišla klasika.

„Ale prosím tě, určitě to byl omyl.“

Omyl? Člověk drží cizí telefon několik minut a prochází ho. To není omyl. To je zvědavost. A dost drzá.

Jenže v některých rodinách existuje jedno pravidlo: maminka má vždy pravdu. A kdo si dovolí ji zpochybnit, má automaticky problém.

Telefon dnes není jen kus plastu. Je to soukromý prostor. Zprávy, fotky, rozhovory, osobní věci.

A pokud někdo, byť je to tchyně, cítí potřebu se v něm hrabat, není problém v telefonu. Problém je v tom, že vůbec nechápe, co znamená respekt.

Protože, kdo jednou bez studu vleze do cizího mobilu, ten už dávno překročil hranici.

A výmluva na „omyl“ je jen trapná třešnička na dortu.