Článek
Svatební sezóna je v plném proudu a sociální sítě se plní fotkami usměvavých párů, romantických polibků a… hysterických záchvatů vzteku u oltáře? Pokud plánujete svatbu, možná jste už narazili na nejnovější trend, který rozděluje společnost víc než politika: svatbu s vyloučením dětí. A ano, hosté zuří, rodinná pouta se trhají, ale já se ptám: proč bych si měla nechat svůj nejkrásnější den v životě zničit vřískajícími nevychovanci?
Když romantika ustupuje plínkám
Pojďme si na rovinu říct, co se často stane, když na svatbu pozvete děti. Romantický obřad se promění v přehlídku plačících kojenců, znuděných batolat, které se válí po podlaze, a školáků, kteří se hlasitě dožadují dalšího zákusku. Namísto dojemného slibu věčné lásky slyšíte jen dupání, šustění obalů od bonbónů a šepot rodičů, kteří se marně snaží své ratolesti utišit.
Já si chci svůj slib užít. Chci vidět slzy dojetí v očích své babičky, ne slzy vzteku v očích pětiletého chlapečka, kterému se zrovna nelíbí barva jeho saka. Chci slyšet hudbu, ne vřískot, který trhá uši. Moje svatba není dětská oslava. Je to oslava naší lásky, oslava nového začátku, a chci, aby se k tomu přistupovalo s úctou a respektem.
Sobeckost, nebo oprávněný požadavek?
Mnoho lidí mě obviňuje ze sobectví. Říkají, že děti jsou přece součástí rodiny a že bez nich svatba není kompletní. Ale já se ptám: není sobecké naopak vyžadovat, aby se celý svatební program přizpůsoboval potřebám dětí? Není sobecké očekávat, že nevěsta a ženich, kteří za svatbu utratili statisíce, budou snášet hluk a chaos, jen aby se neurazila švagrová, která si odmítá sehnat si hlídání?
Svatba je drahá záležitost. Platíte za jídlo, pití, hudbu, fotografa, květiny. A já chci, aby si tito lidé, které jsem pozvala, užili večer na maximum. Aby si mohli popovídat, zatančit, vypít si sklenku vína, aniž by museli každých pět minut odbíhat k přebalovacímu pultu nebo utěšovat plačící dítě. Svatba bez dětí není trest pro rodiče. Je to dar pro všechny hosty, kteří si chtějí užít večer jako dospělí lidé.
Konec vřískotu, začátek oslavy
Moje rozhodnutí je konečné. Na mé svatbě děti nebudou. Pokud to moji hosté nedokážou respektovat, pak na mé svatbě pravděpodobně nemají co dělat. Raději budu mít méně hostů, kteří si užijí večer v klidu a pohodě, než plný sál lidí, kteří se budou cítit vystresovaní a otrávení kvůli vřískotu.
Svatba je jen jednou za život (snad). A já udělám všechno pro to, aby to byl ten nejkrásnější den v mém životě. A pokud to znamená vyloučit nevychované děti, pak to udělám s radostí a bez jakýchkoli výčitek.
