Článek
Dlouho jsem věřila, že mám doma ambiciózního, pracovitého chlapa. „Zase letím do Budapešti,“ mrkl na mě v pondělí ráno a v pátek přiletěl vyčerpaný, smrdící letadlovým potem a taxikářskými žvýkačkami. Nenosil mi dárky, ale nosil mi výčitky. Že prý jsem neudělala ten formulář, co mi poslal. Že jsem mu nezvedla telefon, když měl chvíli času na meetingu. Že je unavený, že mám být vděčná, že maká. A já byla. Husa vděčná. Co taky víc chtít, když partner je „v terénu“ a vydělává?
Nechala jsem si vymýt mozek mapou Evropy
Doma jsem měl připravený kufr a v mobilu připravené krycí jména hotelů. O každém tripu mi dal malou geografickou přednášku. „Víš, jak těžký je v Kodani najít slušný podnik na večeři, když máš za sebou 12hodinový den?“ Nevěděla jsem. A neptala se. Hltala jsem jeho historky, zatímco on hltal jinou. Dvě patra od nás. Doslova.
A pak to prasklo. Hloupě. Obyčejně. Trapně.
Přišla mi upomínka z pojišťovny. Že prý jsme měsíc neměli aktivní cestovní pojištění. Zavolala jsem jim. Zjistila jsem, že ten jeho „každopondělní odlet“ neproběhl ani jednou. Celé ty roky. Ani jednou. Můj muž, korporátní Casanova, totiž nejezdil na žádné služební cesty. Jezdil maximálně výtahem o patro výš. Jeho „Maďarsko“ bydlelo nad námi, vychovávalo tři děti, z nichž jedno se mu nápadně podobalo, a mělo víc společných víkendů než já za celý rok.
Kdo tady vlastně pracoval?
Když jsem se ho zeptala, kolik z těch cest bylo reálných, mlčel. Když jsem se ho zeptala, proč, řekl jen: „Bylo to pohodlné.“ Takže já dřela, vařila, kryla záda, zatímco on si odskočil do jiného bytu pod záminkou pracovní efektivity. A víte, co je na tom nejodpornější? Že se ani nestyděl. Přišel, hodil sako, pustil televizi a očekával večeři.
Už mu nevěřím ani barvu kravaty
Od té chvíle nevěřím žádnému „musím pracovně pryč“. Zjistila jsem, že „služebka“ je nové synonymum pro „jdu ti lhát do ksichtu“. A ne, nejsem hysterka. Jsem jen ženská, která uvěřila. Která věřila, že loajalita se vyplácí. Že když muž tvrdí, že maká, tak maká. Jenže on místo Excelu otevíral podprsenky.
Proto říkám, jakmile tvůj muž příliš často „pracuje mimo město“ a tvé instinkty začnou škrábat na dveře, otevři je. Nemusíš být paranoidní, ale buď chytrá. Já nebyla. Ale dnes už jsem. A on? Ten má teď spoustu času. Je doma. Sám. A už nikam nejezdí. Ani o patro výš.
