Článek
Češi jsou malý národ s obřím komplexem, spousta lidí je doma za „mistry světa amoleta“. Jakmile ale překročí hranice, mění se na vzorovou ukázku nevychovanosti a buranství. Ničit reputaci vlastní země? To nám jde skvěle. Jak jinak si vysvětlit, že jsou Češi známí jako „pivaři, co kradou ručníky a papuče“?
All-inclusive, raději prasknou něž tam něco nechat
V momentě, kdy Češi zaplatí za all-inclusive dovolenou, začne divadlo. Jídlo mizí z bufetu ve velkém, protože „co když to pak dojde“. Talíře plné hor nesnězeného jídla končí v odpadu, zatímco si náš hrdý turista stěžuje, že „tohle jsme přece zaplatili, ne?“. Vrchol všeho je nekonečný proud alkoholu, který vede k hlučným hádkám, urážkám personálu a občas i rvačkám. A nesmím zapomenout, ani na narvané tašky jídlem, které se snaží propašovat z jídelny.
Pravidla? To neznáme
Češi jsou experti na ignorování pravidel. „Zákaz vstupu“? Ten je pro ostatní. „Prosím, nekoupejte se tady“? Jasná výzva skočit do bazénu po hlavě. Mnozí mají pocit, že pravidla pro ně prostě neplatí, protože jsou hosté. Omluva? Proč by se omlouvali, když „to oni mají špatně nastavené“.
Představte si slavné zahraniční památky – Eiffelovku, Koloseum, nebo katedrálu Sagrada Família. Co tam uvidíte? Skupinku Čechů, jak si dělají selfie s plechovkou piva, přičemž si stěžují, že vstupné je „zlodějina“. Místo respektu k místní kultuře tak dostává svět porci české arogance a buranství.
Češi a jejich boj s cizím jazykem
„Já tady platím, tak se přizpůsobte!“ – motto každého druhého českého turisty. Angličtina? Na co, když můžeme křičet česky a přidat pár gest? A když to nevyjde? Nastupuje klasický středoevropský postoj „co byste od nich čekali, že“.
Češi nejsou v zahraničí hrdými reprezentanty své země – jsou spíš národní pohromou. Nikdo se nepozastaví nad tichým studentem na stáži nebo pracovitým krajanem v zahraniční firmě. Zato o buranském Čechovi na pláži, co si přinesl vlastní pivo a řve z lehátka na své děti, si budou vyprávět roky.
A co dál?
Samozřejmě, nejsou takoví všichni. Naštěstí se to postupem času začínám měnit, kdy inteligentní podnikatelé a lidé, kteří pracují na dálku tráví v zahraničí část roku a mění jejich pohled na Čechy. Ale pověst v rezortech a letních letoviskách zůstává bohužel stále stejná. Tahle reputace se neutvořila z ničeho a davy dovolenkářů jí každoročně přiživují. Pokud to nezačneme měnit hned, budeme navždy národem sandálů v ponožkách a plastového kelímku s pivem.
Je čas přestat si lhát do kapsy. Češi v zahraničí často dělají ostudu, a pokud se v tom poznáváte, nejste výjimka – jste pravidlo.
