Článek
Máte někdy pocit, že si z vás lidé dělají jen dobrý den? Přesně tak jsem se cítila já po nedávné návštěvě. Bez ohlášení se u nás objevili „přátelé“, co zřejmě nemají ani mobil, aby dali vědět, že přijdou. Už jen to samo o sobě bylo nepříjemné, ale rozhodla jsem se být slušná. Pustila jsem je dovnitř, pohostila, a dokonce se snažila skrýt, jak mě to celé rozčiluje. Jak se mi odvděčili? Tím, že mě za rohem pomluvili, že máme doma bordel.
Hostitelka roku? Spíš terč kritiky
Přiznávám, že náš byt nebyl zrovna na úrovni showroomu v IKEA. Dvě malé děti, pracovní shon a do toho návštěva rodinného chaosu – kdo má čas leštit každou poličku? Jenže místo pochopení jsem se dozvěděla, že jsme asi úplně neschopní udržet si domov v pořádku. A to od lidí, kteří přišli s prázdnýma rukama a neobtěžovali se donést ani čokoládu.
Zadarmo se najedli, ale „prasečák“ jim nevoněl
Ještě teď si pamatuju, jak se nacpali tím, co jsem honem dala dohromady z lednice. Ne, nebylo to pětichodové menu, ale čerstvé jídlo, které jim evidentně chutnalo, protože nenechali ani drobek. A pak? „Má tam bordel.“ Ano, to jsem slyšela od třetí osoby hned za týden. To, co jsem udělala z dobré vůle, se najednou obrátilo proti mně. Měla jsem je tenkrát rovnou vyhodit!
Kde se vzala ta drzost?
Copak to není pravidlo slušnosti? Když už vás někdo přijme do svého domova, neměli byste být vděční, že vás pohostili? Co mě zaráží, je ta drzost. Místo „děkujeme“ slyším za rohem „fuj“.
Takže milí nečekaní návštěvníci, příště si raději nechte své kecy pro sebe – nebo ještě lépe, zůstaňte doma. Pokud vám nevyhovuje naše domácnost, nikoho nenutíme, aby tu zůstával. Já jsem si díky tomuto zážitku uvědomila jednu věc: Nemusím být milá na lidi, kteří si to nezaslouží. Život je příliš krátký na to, abych ho trávila uklízením pro lidi, co mě za rohem pomlouvají. A pokud někdo čeká pětihvězdičkovou obsluhu, měl by si raději zajít do restaurace a taky si za ten servis pěkně zaplatit!
