Článek
Myslela jsem si, že máme normální rodinu. Jasně, nevlastní matky mívají různé pověsti – jedna vás nesnáší, druhá si hraje na vaši nejlepší kámošku, a třetí se tváří, že je jí všechno jedno. Ta moje? Byla celou dobu vlk v rouše beránčím. A teď už vím, že se na mě smála jen proto, že měla zálusk na mého manžela.
Hra na dokonalou macechu
Moje macecha, říkejme jí třeba Jitka, si od začátku hrála na druhou mámu. „Ale prosím tě, já si nechci hrát na tvoji mámu, já ti jen chci pomoct,“ říkala pokaždé, když se k nám vetřela s hrncem vývaru nebo s rádoby radami, jak správně vést domácnost. Nikdy jsem na ni nebyla extra fixovaná, ale snažila jsem se být slušná. Teď vím, že to byla moje největší chyba.
Zvědavé pohledy a až moc komplimentů
Když jsem si všimla, že Jitka začala věnovat zvláštní pozornost mému manželovi, myslela jsem, že si to jen vsugerovávám. „Ty máš ale fešáka,“ říkala s úsměvem, když jsme byli všichni na obědě. „Takový chlap, to už se dneska nevidí!“ dodávala s pohledem, který mi přišel až moc pronikavý. Manžel se smál a já si říkala, že je to jen její způsob komunikace.
Jenže ono to nekončilo. Jitka mu psala na Messenger, zvala ho na kávu, když jsem nebyla doma, a dokonce mu nosila malé „pozornosti“ – svetr, který mu „náhodou“ seděl, nebo jeho oblíbené sladkosti.
Moment, kdy maska spadla
Jednou jsem ji nachytala. Přišla jsem domů dřív, než měla, a našla ji, jak se sklání nad mým mužem, rukou mu sahá na rameno a směje se. „No co, to byl jen vtípek,“ obhajovala se, když jsem na ni spustila, co to sakra dělá. A můj manžel? Mlčel jako hrob. Chlap, který má normálně na všechno co říct, seděl a koukal, jako kdyby si přál, aby ho v tu chvíli pohltila zem.
Vyhazov, který stál za to
Byl to můj dům a moje pravidla. Takže když jsem macechu vyhodila před dveře s jasným sdělením, ať se u nás už neopovažuje ukázat, její reakce mě dorazila. „Ty si to bereš moc osobně, já ti ho přece neberu!“ A to byl ten moment, kdy mi došlo, že nejenže nemá pro svoje drzé chování žádnou omluvu, ale navíc je jí to úplně jedno. Co by se asi stalo, kdybych bývala nepřišla?
Co teď?
Nejsem hloupá. Vím, že tohle nezmizí ze dne na den. Můj manžel tvrdí, že v tom nic nebylo, ale kdo ví? Pravda je, že jsem to stopla dřív, než se to mohlo zvrhnout. A jestli si někdo myslí, že jsem přehnaně žárlivá? Tak ať.Vy jste tem nebyli. V tomhle jsem radši paranoidní, než abych za pár let řešila úplně jiný typ problému.
Děkuji Daně za příběh.
