Článek
Jakmile jsem vyslovila „YouTube“, rodiče se zatvářili, jako bych oznámila, že se stěhuju do cirkusu. V jejich hlavě existují jen dvě kategorie: práce, kde se trpí, a všechno ostatní, co je „výmysl“. Notebook? Podezřelé. Kamera? Ostuda. Tvorba obsahu? „To přece není práce.“
A přitom přesně tihle lidé každý večer sjíždí videa. Hodiny. Bez výčitek. Jen jim nedošlo, že ten obsah nevyrábí víly. Že za jedním desetiminutovým videem je scénář, světlo, zvuk, střih, nápad, nervy a disciplína. Jenže tohle není vidět na rukou. A co se nědělá v potu tváře rukama, to se u nás v rodinách nepočítá.
Oni nechtějí, abych byla šťastná. Oni chtějí, aby byl klid
Nejhorší není, že mi nevěří. Nejhorší je ten podtón: „Hlavně ať se na nás nikdo nedívá.“ V překladu: ať nejsem moc vidět, moc slyšet, moc odvážná. Protože když dcera vyčnívá, rodiče najednou musí přiznat, že šlo žít i jinak. A to je pro ně nepohodlné.
„A z čeho budeš žít?“
„A kdy si najdeš normální práci?“
„A co když to nevyjde?“
To není starost. To je program na lámání sebevědomí. Věty, které mají jediný cíl: vrátit mě do řady, kde je bezpečno, ticho a průměr.
Realita, kterou jim nikdo neřekl: „normální práce“ už není žádná jistota
Jistota je dneska tak akorát „pohádka“ pro dospělé. Lidi s „normální prací“ vyhoří, přežívají od výplaty k výplatě a pak se tváří, že aspoň mají „stabilitu“. Jenže stabilita bez smyslu je jen pomalá smrt.
Já nejsem naivní. Vím, že to nebude přes noc. Vím, že začátky budou trapné, tiché a bez potlesku. Ale já radši budu půl roku budovat něco svého než dalších deset let plnila cizí pokyny a ještě se musela tvářit vděčně.
Takže jsem si vybrala
Možná budu pro ně „ta, co si myslí, že je youtuberka“. Ať! Já si to totiž nemyslím. Já se jí stávám. A jestli je v téhle zemi něco nenormální, tak to není YouTube.
Nenormální je, jak rychle dokážou nejbližší lidi shodit vlastní dítě jen proto, že se bojí, co řeknou ostatní. Mě je názor ostatních ukradený. Je to můj život a budu si ho žít, jak chci. A rodiče nezbankrotují, když mě ještě půl roku budou živit, abych měla prostor na rozjezd své kariéry.
