Článek
Když jsme letos oznámili, že se chystáme na zimní dovolenou a děti necháváme doma, reakce okolí nás upřímně moc nepřekvapila. „A to je vám jako líto vzít svoje vlastní děti na hory? Vždyť si to tam užijí víc než vy!“ pronesla například moje tchyně, která se přitom nikdy neobtěžovala vzít svého syna Lukáše ani na pouť, natož na dovolenou. Sousedka se zase zděsila, že z nás „rostou ti sobci moderní doby, co myslí jen na sebe“. A jedna kamarádka dokonce naznačila, že by si asi „raději žádnou dovolenou nedopřála, než aby nechala děti doma“.
Jenže víte co? My to takhle máme. Na zimní dovolenou jezdíme bez dětí, a to bez jakéhokoliv pocitu viny. Ne proto, že bychom své děti nemilovali, ale právě proto, že je milujeme. A hlavně milujeme také svůj zdravý rozum, který se při non-stop rodičovském nasazení rychle ztrácí.
Rodičovství s pauzou
Pokud máte děti, asi víte, jak to vypadá na společné dovolené. První týden před odjezdem se potýkáte s balením. Znamená to hlavně: sbalit sebe, sbalit děti, přibalit vše pro případ, že by přišla apokalypsa (protože rodič bez plen, léků, oblečení na každou příležitost a kompletního výběru hraček je odsouzen ke zkáze). A když už na místo konečně dorazíte, nezačne žádný odpočinek. Naopak. Začne dovolená pro děti.
Ráno budíček v šest, protože děti jsou v cizím prostředí náhle ještě energičtější než doma. Pak následuje maraton: oblékání do třiceti vrstev zimního oblečení, aby si děti na hodinu vyzkoušely lyže a pak se rozbrečely nebo vztekaly, protože jim „to nejde“. Následuje sušení mokrých rukavic, řešení nudy na hotelu, noční usínání až v deset, protože „chci být s vámi“ a druhý den nanovo. Přidejte k tomu namaštěnou cenovku, kolik to celé stálo, a máte recept na dovolenou, z níž si přivezete vyčerpání na následující dva měsíce.
Dovolená má být dovolená
My jsme si prostě řekli dost. Chceme si také odpočinout. A rozhodně nechceme mít výčitky, že to tak cítíme. Je v pořádku, že si občas dopřejeme dovolenou, kde neřešíme, jestli někdo omylem vlezl do bazénu v lyžákách nebo jestli zapomenutá plyšová koala na hotelu vyvolá tříhodinový záchvat vzteku.
Chceme zažít dovolenou, kde se ráno probudíme, dáme si kávu v klidu a tichu, vydáme se na lyže nebo výlet, kdy se chce nám, a večer si zajdeme do wellness centra nebo na večeři, která trvá déle než 20 minut a nezahrnuje opakované vysvětlování, že se lžička nepatlá do solničky.
Děti? Mají se skvěle!
Samozřejmě, naše děti nenecháváme napospas osudu. Jsou s babičkou a dědou nebo někým jiným, komu plně věříme. Většinou jsou to dva týdny, kdy mají dovoleno všechno, co doma nemohou: neomezené sladkosti, pohádky až do večera a žádné povinnosti. Jinými slovy, jsou v ráji.
A výsledek? Vracíme se odpočatí a plní energie, takže se jim pak můžeme věnovat s mnohem větší trpělivostí a radostí, než kdybychom je měli s sebou. O to přece jde, ne? Nebýt rodič, který jede na půl plynu a je vzteklý a protivný, protože mu prostě dochází palivo.
Moderní sobectví? Spíš zdravý přístup
Říct nahlas, že si rodiče občas chtějí odpočinout, je u nás stále tak trochu tabu. Jenže to, že chceme kvalitní čas sami pro sebe, z nás nedělá špatné rodiče. Naopak. Je to způsob, jak si zachovat rovnováhu a nezapomenout, že kromě rodičů jsme také partneři. Takže příště, až někdo bude mít hysterák, že jedeme na dovolenou bez dětí, ráda jim vysvětlím, že je to ten nejlepší způsob, jak být těm dětem lepší mámou i tátou.
