Článek
Když je zacpané město, jezdím občas MHD. Je to příjemnější než nekonečné popojíždění v koloně a čekat, kdo to do mě napálí, protože čumí do mobilu. To už jsem zažila a není to nic, co bych si chtěla zopakovat. Ovšem ani cestování MHD není ideální. Sice můžete v klidu zírat do mobilu, na druhou stranu musíte snášet ostatní spolucestující a někdy je to opravdu zážitek.
Když si chci sednout, tak si sednu
Když vidím volné místo a vím, že v MHD budu trčet minimálně 20 minut obvykle si ráda sednu. Vyhnu se tím strkanicím v uličce i narušování osobního prostoru nejrůznějším otíráním od ostatních lidí. V podstatě jediný případ, kdy si nesedám a raději riskuju pošlapané boty je ten, kdy mám na sobě kašmírový kabát. Kašmír je dát na čištění do profesionální čistírny. A pokud jste se někdy podívali na sedačky v MHD je vám jasné, že za tolik peněz, co bych nechala za sezónu v čistírně, bych si mohla pořídit rovnou 2 nové kabáty.
Chceš si sednout? Tak se chovej slušně!
Nedávno jsem ale měla zážitek, který mi jízdu MHD zase na nějaký ten pátek pěkně otrávil. Bydlím v okrajové části velkého města a než se dostanu do centra, tak to chvíli trvá. Výhodou je, že když nastupuju do MHD, tak je poloprázdné a není problém si vybrat nějaké fajn místo k sezení. Jak se ale MHD přibližuje k centru, místa ubývají a nakonec jsou uličky pěkně přecpané těmi, na které sedačky nezbyly. Takhle tomu bylo i v tomto případě, ale jinak byla cesta úplně odlišná od ostatních. Zhruba v půlce cesty se do tramvaje přihnala madam kolem padesátky, výrazně nalíčená a navoněná tak, že slzely oči všem v okruhu 2 metrů, ale co bylo hlavní, tak byla ověšená taškami. A co čert nechtěl, postavila se zrovna vedle mojí „jednosedačky“. Já se vesele věnovala mobilu, koukání z okna a madam mi byla srdečně ukradená. Ale já jí bohužel ne. Vydržela dvě zastávky, než mi nepříjemným tónem houkla do ucha: „No, tak snad mě pustíš sednou, mladá?!“
Věk neopravňuje k drzosti
V první chvíli mi vyrazila dech. Vím, že vypadám mladší, ale myslím si, že na „náct“ už přece jenom ne. Ale i kdyby mi bylo třeba 12 let, tak na takové chování nemá absolutně nárok! Každopádně chvilku trvalo, než jsem popadla dech, abych jí odpálkovala ve stejném stylu: „No, to teda nepustím a komu tykáš?!“ Jenže baba očividně nebyla z lekavého kraje, což mi, zpětně vzato, mohlo být jasné hned, protože vzápětí pokračovala. „Co si o sobě myslíš, ty spratku drzej. Koukej zvednout zadek, já tu ty tašky nebudu držet v rukách!“ Já teda veřejné scény moc nemusím, ale je dobré si čas od času ověřit, jak na tom člověk je a jak se dokáže bránit, takže jsem zvednutou rukavici nenechala ležet.
Na hrubý pytel hrubá záplata
„Myslím si, že jsi stará, sprostá raketa a pokud neumíš slušně požádat sedni si třeba na zem!“ nedala jsem se, i když jsem se celkem styděla. Pavlačové scény nebyly nikdy moje, ale chtěla jsem si to prostě zkusit. Navíc mě dost povzbudily potutelné úsměvy ostatních cestujících, kteří na mě nenápadně pomrkávali. Madam svým neurvalým chováním i „vůní“ stihla dost lidí otrávit, ještě než se pustila do mě. Ráda bych přišla ještě s nějakou dramatičtější scénou a upřímně jsem se trochu obávala, že k ní dojde, protože ta ženská vypadala, že mi hodlá dát pár výchovných, ale naštěstí přišla její zastávka, takže s demonstrativním supěním a nadávkami vystoupila. Musím říct, že se mi docela ulevilo. Nešlo o to, že bych se bála fyzické konfrontace. V mládí jsem dělala nějakou dobu bojové sporty, takže nemám problém ránu dostat nebo dát. Spíš jsem si nedovedla představit, že se budu s nějakou ženskou prát v MHD. Takový šílený trapas. Upřímně už celá ta naše konverzace byla dost trapná. Na druhou stranu, kdyby na mě zaútočila, co jiného bych mohla dělat? Nechat se mlátit? Ani omylem.
Co byste na mém místě dělali vy?
