Článek
Někde mezi prvním pivem a východem slunce se v hospodách probírají záhady života. Třeba žena, která je zajištěná a dovolí si žít podle svého a neřeší, co říkají lidi. Něco takového, přece není jen tak, no ne? Za tím musí být buď nějaký „chlap“, který ji vydržuje, nebo ještě lépe – pěkná prasárna. Třeba eskort! Co na tom, že dotyčná pracuje online, má vlastní projekty a buduje kariéru. Ať si klidně říká, co chce. Vždyť je to jasné: pořádná ženská necestuje sama po světě, ta chodí maximálně tak do práce a o víkendu od plotny k televizi.
„No jo, to víš, ona v tom zahraničí… pracuje…“
Sousedovic Magda z horního patra, která nikdy necestovala dál než za hranice okresu, se jednoho dne dozví, že Vy – ANO VY – cestujete po Skandinávii, Sardinii, Azorech a kdovíjaké Malorce. A nejedete tam za poslední úspory z fabriky na 7 dní s polopenzí. Ne! Vy tam jedete na měsíc a možná i déle a tvrdíte, že tam pracujete online. Z pláže. V kavárně. Z hor. Prostě všude tam, kde existuje něco jako internet.
No a najednou – BUM – sousedi, kteří ještě nedávno nechápali ani internetové bankovnictví, už mají jasno. „Děláte eskort!“ Protože, jak jinak by si mohla dovolit takhle cestovat? „Když já na to nemám, nemůže na to mít ani ona. Na rozdíl od ní, totiž chodím na dvanáctky do fabriky, kdežto ona se válí doma, nebo trajdá někde po světe.“ To je logické, ne?
Když je žena úspěšná, je za tím někdo jiný
Neexistuje nic, co by místní komise – alias sousedstvo – pobuřovalo víc než žena, která si sama řídí svůj život. Sama si vydělává, sama rozhoduje, kam pojede, sama si dovolí žít naplno. Kdepak, to v jejich vesmíru neexistuje! To je podezřelé. Protože podle jejich pravidel „pořádná ženská“:
- Maká za mizerný plat od devíti do pěti.
- O víkendu peče koláče a jde na nákup.
- Má „chlapa, který se o ni postará“.
- Je skromná a hlavně nenápadná.
- Chodí v bezpohlavních, vytahaných hadrech.
Pokud si dovolíte odchýlit se od těchto posvátných mantinelů, tak je zle. Buď jste zlatokopka, která „ulovila nějakýho chlapa s prachama“, nebo „něco děláte bokem“, a určitě to není zrovna účetnictví. Jak absurdní je představa, že byste třeba zrovna vy, mohla být chytrá, schopná a uměla vytvořit vlastní business?
„Homeoffice? To je, nějaká dovolená?“
„Doma z gauče pracuješ? To snad nemyslíš vážně!“ V jejich světě neexistuje žádný homeoffice ani freelancing. Tyhle pojmy jsou pro průměrného Pepíka z fabriky něco jako černá magie. Podle něj je poctivá práce jen ta, při které dvanáct hodin stojíte u pásu, potem zalití, s bolavými zády. A ještě si pak můžete „gratulovat“, že dostanete příplatek za směnu. Kdo asi tak umí „klikáním“ na počítači vydělávat tisíce? To je podle nich jen nějaký podvod nebo politické spiknutí, protože vláda přece může za všechno.
A pak přijde to nejlepší, když jim v nějakém zářném okamžiku dojde, že takhle někteří lidé skutečně žijí - svobodně, zajištěně a spokojeně. A pak to z nich začne padat: „Kdybych měl já takové štěstí…“ „To není pro každého…“ nebo naopak „To by mohl dělat každý…“ Štěstí? No jistě! Léta dřiny, získávání vědomostí, budování kontaktů a odvahy jít svou vlastní cestou jsou v očích buranstva prostě jen „štěstí“ nebo „nějaký trik“.
Závist – národní sport
Závist je český národní sport. Když si někdo dovolí trochu vybočit, hned přijdou zesměšňování a pomluvy. Úspěch se totiž neodpouští. A už vůbec ne ženě. Takže když objevujete Norsko, Portugalsko nebo Francii, je jasné, že tam nedobrovolničíte nebo nepracujete online. Kdyby si něco takového jen na minutu připustili, tak by jim nejspíš explodoval mozek. V jejich světě existuje jen práce ve fabrice, úvěry na nesmysly a dovolená v Chorvatsku, kam si přivezou paštiky z domova. Vy ale místo toho žijete život podle svých pravidel. Získáváte rozhled, uvědomujete si, co je skutečně důležité, a možná i děláte něco, co má smysl. Ale to je v očích Pepy a Magdy prostě moc. Žena s rozhledem? Žena se svobodou? Žena finančně zajištěná? To u nich nemůže projít.
Kolik takových samostatných a úspěšných žen znáte?
