Článek
Čeština, stejně jako každý jiný jazyk, je živý organismus. Vyvíjí se, mění, přizpůsobuje a obohacuje – a tento proces je nezastavitelný. V současné době jsme svědky intenzivního pronikání anglicismů do naší slovní zásoby. A staromilci se můžou zbláznit. Rozčilují se, že těm mladým nejde rozumět, že mají mluvit „jak jim zobák narostl“ a že podlézají Americe. Tento trend ale není ničím novým ani alarmujícím. Jazyky si vždycky půjčovaly slova odjinud, zvláště pokud kultura, která je přináší, hraje významnou roli na globálním poli, což v případě aktuální angličtiny rozhodně platí do puntíku.
Rozhlédněte se!
Když se podíváme do historie, čeština si už v minulosti přivlastnila celou řadu výrazů. Turecká „káva“, německý „štrúdl“, italské „piano“ nebo francouzský „žaket“ dnes nikomu nepřipadají cizí. A přesto kdysi byly stejně „nové“ jako současné výrazy převzaté z angličtiny. Anglicismy, které v posledních desetiletích zaplavují český jazyk, nejsou ničím jiným než odrazem dnešní doby, v níž angličtina slouží jako lingua franca, tedy univerzální jazyk komunikace, technologií, vědy i kultury, jak si tak vzpomínám z dob svých vysokoškolských studií.
Anglicismy rozšiřují obzory
Je přirozené, že nová doba, přináší nová slova, která se v češtině bezpečně zakoreňují a označují výrazy, které často už ani český ekvivalent nemají. Jak jinak byste chtěli popsat „streamování“ filmů, „scrollování“ na sociálních sítích nebo „uploadování“ souborů? Čeština sice občas nabízí alternativy, ale cizí slova se často ujmou snáz – jsou kratší, údernější a odpovídají globálnímu jazyku, jímž angličtina je. A co víc, přejímání slov obohacuje naši slovní zásobu a umožňuje nám snadnější porozumění nejen anglickým výrazům, ale i myšlenkám, které za nimi stojí.
Starší a méně vzdělaní lidé často namítají, že jde o „mrzačení“ češtiny. Přitom ale právě tyto nové výrazy dokazují, že jazyk je flexibilní a přizpůsobivý. Jistě, každé období přináší vlnu jazykového purismu (kdo si vzpomene na národní obrození?), kdy se lidé obávají ztráty „čistoty“ svého jazyka. Přitom si ale stačí připomenout slova jako „brýle“, „čaj“ nebo „tabák“ – bez kterých si dnes češtinu neumíme představit, a přitom jsou všechna „importovaná“ z cizích jazyků.
Generační rozdíly v jazyce
Nová slova přirozeně přijímají primárně mladší generace, která jsou častěji vystavena globálnímu vlivu. Zatímco starší generace si možná lámou hlavu nad významem slov jako „fake“, „random“ nebo „cringe“, mladí je používají zcela přirozeně. Stejná dynamika se však opakuje po staletí – dříve to byla slova jako „tramvaj“ nebo „bicykl“, dnes „selfie“ a „hashtag“. Generační rozdíly v jazyce jsou zcela přirozené a odrážejí kulturní a technologické změny doby. Škoda jen, že si staří lidé už nevzpomínají na dobu, kdy byli mladí oni a do češtiny přinášeli nová slova oni.
Jazykový vývoj nelze zastavit, naštěstí
Stejně jako se kdysi lidé učili nová slova z němčiny, francouzštiny nebo latiny, dnes přijímáme anglicismy. Některá slova zůstanou, jiná časem zmizí. Co však zůstane, je přirozená schopnost jazyka adaptovat se a reagovat na změny ve společnosti. Místo toho, abychom bojovali proti anglicismům, můžeme je brát jako ukazatele dynamiky a bohatosti našeho jazyka – je to důkaz toho, že čeština stále žije a dýchá.
