Článek
Sobota. Protékající záchod. Pár kapek vody, nic hrozného. Když jsem řekla, že je to potřeba opravit, manžel zafuněl, jako bych ho právě požádala, ať mi tam postaví altán. Po hodině bušení, syčení a tichých kleteb zahlásil, že hotovo. Řekla jsem „děkuju“, otřela podlahu a šla vařit oběd.
Večer jsem našla na stole lísteček. Vlastnoručně napsaný účet.
„Oprava WC – 1 hodina práce, 350 Kč. + 70 Kč materiál. Celkem 420 Kč. Hotově nebo převodem.“ Smajlík na konci to měl zřejmě celé zlehčit.
Jenže mně do smíchu nebylo. On to totiž nebyl vtip, myslel to vážně.
Z lásky účetní operace
Myslela jsem, že žiju s partnerem. Ne s chlápkem, který mi vyúčtuje každé otočení šroubovákem. Prý to není o penězích. Prý princip. Prý kdybych volala instalatéra, stálo by mě to víc. A on má prý taky nárok na uznání. A ocenění. A když není uznání, tak alespoň faktura.
Tak dobře. Začala jsem počítat i já.
Kolik hodin jsem odpracovala jako jeho osobní kuchařka? Kolik jsem mu vyprala ponožek, obstarala nákupů, připomněla schůzek, odnesla jeho košilí do čistírny? Kolik emocí jsem unesla, když byl psychicky na dně, vyčerpaný z práce, naštvaný na svět?
Kolik si mám naúčtovat za to, že jsem ho deset let držela nad vodou?
Účetní manželství, nebo partnerství?
Co je tohle za svět? Za vztahy? Jestli si teď budeme doma platit každou laskavost, každou pomoc, pak mi dejte vědět, kolik mám účtovat za noční objímání, když nemohl spát. Kolik za přemlouvání, ať nejde do té podvodné firmy. Kolik za to, že jsem mu nevmetla do obličeje, že je srab, když utekl od řešení našich problémů.
Záchod byl poslední kapka
Nebylo to o záchodu. Byl to symbol. Moment, kdy mi došlo, že náš vztah se rozpadl na výkony, účty a sobecké „já, já, já“. Zaplatila jsem mu. 420 korun. V drobných. A k tomu jsem mu přiložila svůj vlastní účet.
Za 10 let manželství:
- Empatická podpora – 8 000 hodin
- Domácí práce – 12 000 hodin
- Psychická odolnost proti jeho náladám – nevyčíslitelná
- Odpouštění – 328x
- Láska – zdarma. Ale jen do dneška.
A co dál?
Možná si budu muset najmout i vlastního manžela. Nebo rovnou jiného. Takového, který chápe, že vztah není o fakturách. Ale o tom, že záchod opravíš proto, že chceš mít doma funkční záchod. A spokojenou ženu. Ne klientku.
Protože jestli si od teď budeme doma posílat ceníky, tak ať ví, že za moje slzy mu jednou přijde účet, který nezaplatí ani hypotékou.
