Článek
Můžete se rozčilovat, brečet nad ztracenou nostalgií, vzpomínat, jak jste tu pracovali a vychovávali děti. Jenže doba se změnila. Praha je dnes město pro mladé, bohaté, výkonné. Ne pro důchodce s osmnácti tisíci měsíčně a kyčlí po výměně.
Město se přizpůsobuje těm, co mají tempo a peníze. A vy, co tu žijete celý život, najednou nestačíte. Ačkoli jste tu všechno vybudovali, dnes si ten životní standard zkrátka nemůžete dovolit.
Nájem dražší než celý důchod. A stejně zůstáváte?
Proč? Proč zůstáváte v městě, kde vás vyčerpá už jen cesta na poštu? Proč platíte nájem 19 000 z důchodu 17 000, a ještě si na to stěžujete, místo abyste konečně odešli jinam? Odpověď? Zvyk. Pýcha. A iluze, že „v Praze je přece všechno“.
Ano, je tu všechno. Ale ne pro vás. Praktický lékař vás nevezme, na ORL se neodejdete bez e-receptu, ceny v obchodě připomínají Švýcarsko a tramvají se sotva proderete mezi turisty a koloběžkáři.
A přitom… za hranicí Prahy by vám bylo stokrát líp. A levněji.
Na vesnici byste byli králové
Za cenu garsonky v Praze si můžete pořídit celý dům v pohraničí. A ještě vám zbude na nové koleno. Doktor vás vezme hned, sousedi vám podrží dveře a v obchodě si nebudete připadat jak bezdomovec, když sáhnete po másle.
Na malém městě vám nikdo neřekne „už nebereme nové pacienty“. Nechají vás dojít k pokladně v klidu. Nebudete muset stát frontu na poště vedle člověka, co přebírá balík z Amazonu za osm tisíc, zatímco vy si počítáte drobné na složenku.
Důstojné stáří ano. Ale ne v centru hlavního města
Praha není zlá. Jen už není pro každého. Je pro ty, co zvládnou tempo. Co si mohou dovolit zaplatit kávu za 189 korun. Co neřeší, kolik stojí plyn, nájem, zelenina, tramvajenka. A to prostě většina důchodců není.
Zůstat tu znamená živořit, tísnit se, být neustále pod tlakem. Zatímco někde jinde byste mohli konečně žít. Ne jen přežívat.
Zní to tvrdě? Ano. Ale je to pravda. Nikdo vám tu nepoděkuje. Nepřijde vás navštívit. Nepodrží vám dveře. Nejste tu pro nikoho hrdinové. Tak si spočítejte náklady. Spočítejte, co vám zbyde. A pak se přestaňte litovat. Nezůstávejte tam, kde si vás nikdo neváží. Zvedněte se. Odejít z Prahy není prohra. Je to výhra. Pro vaše zdraví, peněženku i klid duše.
