Článek
Samozřejmě, že ne! Důchodce je především člověk. A Bára je tak zahleděná sama do sebe, že o lidech vůbec nic neví. A nebo, což je ještě horší, je jí to v podstatě fuk.
Kde je tedy důchodcům nejlépe? V Praze, nebo na vesnici, nejlépe v pohraničí (tam je přece nejlevněji)? To není tak jednoduché. Kdo žil celý život v domku na vsi, s každým se tam zná, nejspíš by neměnil. Ale městský člověk? Někdo by to možná dal i ve stáří, ale většinu by taková změna nejspíš zabila.
Sama žiju ve městě a jenom představa sekání zahrady a rýpání se v hlíně, se mi upřímně hnusí. Moje zájmy jsou naprosto jiné a nebudu je měnit na něco, co je mi odporné jen proto, že si nějaká Barča myslí, že je to lepší. A to nejsem z Prahy. I když žít v Praze byl vždycky můj sen, který se bohužel nikdy nesplnil.
A co je tedy nejlepší pro pražské důchodce? To co pro všechny. Žít v prostředí, které mají rádi, kde prožili život. Žít v prostředí, kde mají přátele a kde se mohou věnovat svým koníčkům. Protože přestěhovat se na vesnici, kde nikoho neznají, kde k ničemu nemají vztah, je prvním hřebíkem do rakve. Co mají dělat v prostředí, které je naprosto cizí, kde nikoho neznají a do nejbližšího města daleko? Sedět doma a čučet z okna? Jo, to je dobré tak pro rozvoj demence.
Praha je drahá. Jo, to je. Ale pražští zaměstnanci mají obvykle o dost vyšší platy, měli by mít i o dost vyšší důchody, než zbytek země. Pokud si to bydlení mohli dovolit, když chodili do práce, nezaslouží si, být sprostě vyhozeni jen proto, že si dovolili zestárnout. Navíc, právě Praha je ideální právě pro obrovské množství různých akcí a možností vyžití. A to je, co starý člověk potřebuje. Sociální kontakt. Čím akčnější, čím společenštější, tím lepší a delší život. Jenže to se nehodí, že Barčo! Podle mnoha článků soudím, že nejde vůbec o to, kde by bylo důchodcům lépe, ale o to, aby nepřekáželi a pokud možno i na té vesnici zacláněli co nejkratší dobu. Protože důchod přece platíš že svých těžce vydřených daní, že?!
Proč zůstávat ve městě, kde vás i cesta na poštu vyčerpá? Co třeba proto, že tam ta pošta aspoň je. A možná je to překvapivé, ale velká města mají i hustou a fungující hromadnou dopravu. Není nutné všude chodit pěšky. A, já zapomněla, ty musíš v tramvaji sedět a důchodci tě tam proto strašně štvou!
Každý člověk, který celý život pracoval a snažil se, by měl mít právo žít. Žít, ne přežívat. A když šoupnete pražského starouška na vesnici někam na druhý konec republiky, protože tam zrovna je levně, tak je to v podstatě vražda. Ten člověk tam nikoho nezná, nikomu nerozumí a nové sociální kontakty se vytváří roky, na to už jednoduše nemá čas. Chtěl by chodit do divadla, do kina, na koncerty, ale nic takového tam není. Jediný koncert je sekačka a štěkající psi. Chtěl by si sednout v parku a popovídat s kamarády, ale žádný park s lavičkami v okolí není a přátelé jsou desítky kilometrů daleko. Co pak zbývá ze života?
A ještě je tu jeden významný problém. Lékařská péče. Starý člověk prostě má víc nemocí a potřebuje větší a lepší péči, než mladý. A kde je lékařská péče nejlepší? No samozřejmě v Praze! Pokud takového člověka šoupnete na vesnici, počítejte s tím, že ho budete velmi často vozit po doktorech. Protože hlavně starší si už na řízení sami netroufnou (a to je i dobře). A nemáte čas, co? To už by se vám zajídalo! A nevidím důvod, proč by někoho nevzal pražský praktik, když k němu chodí roky. Jasně, k odborným lékařům je většinou (ne ale vždy) nutné doporučení, ale zase není důvod, aby někoho nevzali. V té Praze je jich totiž na rozdíl od vesnice dostatek. A člověk si tam dojede tramvají, nebo metrem. Jak prosté, drahý Watsone! Doktor v pohraničí tě vezme ihned? Kde to žiješ? Pokud tam vůbec nějaký je, tak je tak zahlcený, že to ihned může být za půl roku. A k zubaři pak budeš jezdit přes půl republiky, protože jednoduše nejsou. Zeptám se znovu - byla bys ochotná svého starého příbuzného vozit po doktorech, pokaždé, když je potřeba, desítky kilometrů?
Ve spoustě vesnic nekoupíš ani základní potraviny (natož aby tam byli doktoři!). Jednoduše není kde. Lidé tak většinou nakupují v supermarketech cestou z práce, nebo si zajedou do města. A samozřejmě auto je nutností. Jak to má udělat starý člověk, který tam navíc ani nikoho nezná?
Já jen doufám, že v mém okolí žádný podobný sebestředný sobec není a budu moci dožít svůj život tam, kde mi je dobře. Skutečně dobře.
