Článek
Byla jsem u toho. Stála jsem u stojanu se sukněmi, když k nám přišla paní, mohla mít tak kolem sedmdesátky, ale upravená, sebevědomá, s jiskrou v oku. Vzala si z věšáku elegantní tmavou mini sukni a zamířila k pokladně. Klidná scéna. Tedy… měla být.
„Promiňte, ale tahle sukně pro vás asi nebude,“ vypálila prodavačka s úšklebkem dřív, než paní mohla cokoli říct. „To je střih pro mladší. Ukažte se v tom a budete všem pro smích.“
Ticho. Ostřejší než nůž. Nejdřív jsem si myslela, že je to špatný vtip. Ale pak jsem viděla, jak se ta paní zarazila. Její ruka sevřela ten kousek látky, jako by se jí někdo snažil vyrvat kus důstojnosti.
Kdo sakra rozhoduje, co si můžeme obléknout?
Proč je nám pořád někým vnucováno, jak máme vypadat? Jsi mladá – musíš být sexy. Jsi stará – buď neviditelná. A hlavně se, proboha, nedopouštěj extravagance! Co by si kdo pomyslel? Jak si dovoluješ být ve stáří odvážná? Barevná? Sebevědomá?
Prodavačka se tvářila, jako by konala morální misi. Zachraňovala veřejný vkus. Ale ve skutečnosti? Jen projektovala vlastní nejistotu. Protože ženy, které si dovolí víc, než se od nich čeká, jsou vždycky trnem v oku těm, které se nikdy neodvážily nic.
Tohle nebyl jen trapas. Tohle byla šikana.
Prodavačka se paní ani nesnažila poradit. Neptala se, nepochybovala. Prostě jí suverénně odmítla prodat věc, kterou si chtěla koupit. A nejen to – ponížila ji před ostatními zákazníky. Veřejně, bez studu. Jen proto, že její pohled na svět je úzký jako její mozek.
To není módní názor. To je diskriminace. Čistá a sprostá.
Móda není věk. Móda je postoj.
Největší problém té paní nebyla délka sukně. Ale délka života, kterou podle té prodavačky už překročila. Prý „v tom věku by se měla krotit“. Prý „už to není ono“. Ale co? Prsa? Kolena? Energie?
Ne. Věk totiž není problém. Problém je, když se někdo cítí ohrožený tím, že někdo jiný má víc odvahy, než kdy zvládl mít on sám.
Odešla beze slova. Ale měla říct tohle:
„Až budeš mít tolik stylu, co já v mém věku, pak možná pochopíš, že móda není o schválení druhých, ale o svobodě.“
Ta paní odešla. Nechala tu sukni viset. Ale vsadím se, že si ji jinde koupila. A bude ji nosit s hlavou vztyčenou. Ne kvůli módě. Ale na důkaz, že život nekončí s poslední svíčkou na dortu padesátky.
A ta prodavačka? Snad si jednoho dne uvědomí, že být mladá ještě neznamená být slušně nebo inteligentní člověk.
