Článek
Nedávno jsem sledovala debatu, kde se nějaký mladý muž zeptal politiků, co udělají proto, aby si on, podprůměrně vydělávající člověk, mohl pořídit byt v centru Prahy pro svoji rodinu. A tahle otázka dokonale vystihuje přesvědčení většiny Čechů - co ostatní udělají, aby oni dostali to, co chtějí.
Byty v Praze nejsou pro každého
Odpověď je strašně jednoduchá. Byty v centru Prahy nebo Brna nejsou pro každého. Jsou pro ty, kteří si je mohou dovolit. Ti si je koupí nebo pronajmou. Lidé, kteří tolik peněz nevydělávají si prostě musí pořídit takové bydlení, na které dosáhnou. Není to nic nespravedlivého, je to základní tržní pravidlo. Absolutně nerozumím lidem, kteří si myslí, že mají na něco nárok, protože oni to chtějí, aniž by vynaložili námahu na to, aby to získali. Lidé, kteří si mohou dovolit bydlení v centru velkých měst jsou obvykle ti, kdo úspěšně podnikají nebo mají nadprůměrné platy. To se jim povedlo díky tomu, že vyvinuli nadprůměrnou námahu. Ať už v podnikání nebo při získávání vzdělání, které jim umožnilo získat nadprůměrně placenou práci, a teď sklízí zasloužené plody své práce.
Základní vzdělání si nemůže vyskakovat
Postoj „já mám na to nárok“ vnímám především u lidí s nižším vzděláním. Typicky buď jen se základkou nebo výučním listem na nějaké mizerně placené pozici. Ano, chápu je. Musí být ubíjející, žít od výplaty k výplatě v ošklivém, malém pronajatém bytě. Jenže na to měli myslet dřív. Ve škole nám to vtloukali do hlavy všem úplně stejně. Všichni jsme věděli, že potřebujeme dobré známky, abychom se dostali na slušnou školu a mohli získat slušně placenou práci. Ale ne všichni jsme proto něco udělali. Jasně, spousta lidí v četně mě, za celou základku neotevřeli učebnici a stejně se dostali na výběrové střední školy. Ale pak tu jsou ti, o kterých je řeč. Ti tu učebnici taky neotevřeli, do toho chodili za školu, kouřili cigarety, koketovali s alkoholem a při zkoušení místo správných odpovědí na učitele chrlili výmluvy a obvinění z nespravedlnosti. Prostě to vzdali hned na začátku, a i když mají celý život na to, aby svůj přístup změnili - doplnili si vzdělání, začali podnikat, našli si lépe placenou práci - je vše při starém. Neudělají nic navíc, ale křičí o svých právech na věci, na které prostě žádné právo nemají.
Zůstanou ostatním na krku
Celkově mě přístup těchto lidí neskutečně vytáčí. Vidím je všude okolo sebe a vím, jak dopadnou. Na stará kolena zůstanou viset na krku ostatním a živit je bude generace mých dětí. A proč? Protože místo toho, aby spořili a připravovali se na stáří, tak vykouří krabičku za den a večer si neumí představit alespoň bez tří lahváčů. A kdokoliv v jejich okolí má peníze, tak si je podle nich, nevydělal poctivě, ale nakradl. Přitom je to tak jednoduché. Krabička cigaret stojí cca 150,- Kč, 3 lahváče vyjdou na cca 50 Kč. To je 200 Kč denně za něco naprosto zbytečného a ještě zdraví poškozujícího. Za měsíc je to 6 000 Kč. Za rok 72 000 Kč. Za 10 let je to 720 000 Kč a za 30 let 2,16 milionu. A to nepočítáme, kdyby ty peníze investovali s 10% úrokem. Na důchod by mohli odcházet perfektně zajištění. Ale když někdo své peníze propije a prokouří, komu chce vyčítat, že je nemá?
Znáte podobné případy ve svém okolí?
