Článek
Moje zahrada je schválně polodivočina. Luční kytky, brouci, včely, ježek v rohu. Žádné pravítko, žádný „anglický trávník“.
Soused naproti? Dům jak z reklamního letáku, tuje v lajně, tráva na milimetr. Každou sobotu v sedm spustí sekačku a teatrálně kouká přes plot, jestli už „pochopím“.
Letos jsem trávu nechala vyrůst. Pampelišky, sedmikrásky, motýli. Mně se chce žít. Jemu se chce volat úřady.
Místo pozdravu – měšťáci u vrat
Jedno odpoledne zvonek. Za brankou dva strážníci.
„Máme oznámení od souseda, že zanedbáváte údržbu pozemku,“ oznámili tónem, jako bych v kůlně vařila pervitin.
Prošli se po zahradě, změřili ji očima: „Tráva je vysoká, plevel se šíří, suché části můžou představovat riziko.“ Soused opodál se založenýma rukama, výraz zachránce čtvrti.
Vysvětlovala jsem, že to není skládka, ale louka. Že to dělám kvůli hmyzu, květinám, sobě. Strážník pokrčil rameny: „Máme vyhlášku a oznámení. Minimální údržba musí být splněna.“
Jinými slovy: abych sousedovi nekazila výhled z okna, musí moje zahrada vypadat jako jeho.
Pokuta za „špatný“ trávník
Přišlo napomenutí a pak rovnou pokuta. Ne likvidační, ale dost, aby to člověka nakrklo. Platila jsem za to, že jsem si dovolila nebýt stejná.
Ano, obce mají vyhlášky o zanedbaných pozemcích. Jenže tohle nebyla džungle u dálnice. Byl to obyčejný zahradní život, co nezapadá do katalogu. Stačilo sousedovo udání a dvě úřední návštěvy a jsem oficiálně problém.
Tohle není „pořádek“. Tohle je legalizované udavačství lidí, kteří chtějí mít pod kontrolou i cizí trávník.
Sousedova čest vs. moje nervy
U popelnic se mě pokusil poučit:
„Takhle to začíná, neudržovaný pozemky, pak se sem nastěhují lidi, co na to kašlou, a máme tady gheto.“
Gheto z pampelišek. To bych zarámovala.
Nejde o bezpečnost. Jde o ego. Vadí mu, že vedle jeho perfektního trávníčku stojí něco, co vypadá živě a normálně. Že někdo kašle na to, co „se má“.
Nejvíc ho štvalo, že jsem se neomluvila. Jen jsem mu řekla: „Je to můj pozemek. Sekat budu, až budu chtít já, ne vy.“
Zaplatila jsem. Ale neohnula hlavu
Pokutu jsem zaplatila – nemám nervy na roky tahanic. Vzala jsem to jako lekci: tahle země má větší problém s pampeliškami než s lidskou hloupostí.
Zahradu jsem posekala jen částečně. Kvůli sobě, kvůli bezpečnosti, ne kvůli němu. U plotu jsem nechala pás vysoké trávy, zasela květnatý záhon, vysypala měsíček. Jestli mu z toho cuká oko, může si dát studený obklad.
