Článek
Jsem rozený kytkomil. Dlouho se to u mě neprojevovalo, ale na „stará kolena“ mé nadšení pro živé rostliny udeřilo v plné síle. Loni jsme se stěhovali a letos na můj zásah čekala obrovská, skoro 40m2 velká terasa. Nemohla jsem se dočkat jara, až se vyřádím. Bohužel jsem ale byla prudce inteligentní a nedopadlo to úplně podle mých představ.
Sázej s předstihem
Co se týká kytek, jsem si jistá, že pořekadlo „méně, je více“ rozhodně neplatí. Když já mluvím o „zakytkování“ tak mám na mysli pořádnou džungli, a ne pár úhledně nasázených kytiček „jen aby se neřeklo“. Do této doby jsem bohužel sázela jen plodiny do zahrady, a tak nějak mi nedošlo, že kytky nestačí jen na začátku léta vysít do květináče, pokud tedy chci, aby mi letos ještě vyrostly. Takže, když přišel květen a byl čas nasázet rostliny na terasu, měla jsem jen pár prťavých rajčat a spoustu ještě prťavějších paprik. Za semínka jsem sice v obchodě nechala cca 500 Kč, ale stejně tak dobře jsem tu pětistovku mohla vyhodit z okna. Efekt by byl stejný. Nezbylo tedy než vyrazit do hobby marketu a kromě květinářů a hlíny, pořídit i spoustu kytek.
Kytky jsou nad zlato
Při první návštěvě hobby marketu jsem s celkem velkým překvapením zjistila, že ceny rostlin se od doby, kdy jsem chodila na čumendu, minimálně zdvojnásobily. Za pár zatracených kytek bych měla ty nové náušnice, na které jsem nedávno narazila, a dělám si na ně zálusk. Jenže z pěkně osázené terasy budu mít větší radost než z náušnic, a tak jsem se rozhodla je dočasně obětovat a nakoupit, co je potřeba. Přece to nebude tak hrozné. No, nechci vás připravit o překvapení, ale bylo. Dopadlo to totiž úplně stejně, jako když vlezu do knihkupectví. Bylo to hrozně móóóc.
Tuhle taky potřebuju!
Měla jsem přibližně promyšleno, kolik a jakých květinářů potřebuji. Když jsem ale zjistila, že obyčejný keramický truhlík 20 × 84 cm stojí 900 Kč, trochu mě přešel humor. Potřebovala jsem jich 7 kusů a rázem jsem byla na 6300 Kč, k tomu hlína za 500 Kč a pár dalších květináčů a už jsem byla na osmi tisících a nestihla jsem ani mrknout. A pak přišlo to "nejhorší"- kytky. Vydržela jsem se po obchodě toulat přes 3 hodiny, abych vybrala 25 ks. Brala jsem všechno. Hlavně moje milované hvozdíky, které v člověku vždy vyvolají touhu si lehnout do trávy, koukat na oblohu a jen vdechovat tu vůni. Na terase je sice dlažba, ale bez hvozdíku by to prostě nešlo. Ovšem vybrat barvu, byl nadlidský úkol, to samé u muškátů, petúnií, afrikánů… Měsíček jsem mohla vynechat, to je to jediné, co mi na terase vyrašilo samo. A pak přišly na řadu růže. Věděli jste, že růže stojí přes pět stovek? Já už jo… Za kytky jsem v hobby marketu nechala další tři tisíce. To už jsme dohromady na 11 tisících.
Vydržela jsem tam fakt několik hodin, kdy jsem se přemlouvala, že už to stačí a že zrovna tuhle kytku nepotřebuju, když mám x dalších. Dohromady jsem se vracela asi 5×, protože jsem nakonec vždycky došla k názoru, že jí vlastně nutně potřebuju. Klasika.
Stálo to za to
Na terase jsem se vrtala dva dny. Sázela jsem, přesazovala, umísťovala květináče, pořád je přesunovala, natáčela kytky ke slunci a zkoumala, které kam dát kvůli množství světla. Vázala jsem macramé závěsy, abych využila i vzuchoprostor a sepisovala si seznam, co mi ještě chybí. Budu totiž muset podniknout ještě jeden nájezd, protože mám ještě místo na asi na 7 dalších kytek a byla by škoda každého kousku terasy, který by zůstal ladem.
Když přítel na začátku viděl účet, moc nadšený nebyl, ale když vidí skoro finální výsledek, je spokojený. Podařilo se mi proměnit naši holou terasu v malý kousek ráje. Ještě chybí objednat stolek a křesílka a letní pohoda může vypuknout.
Taky, když vlezete do zahradnictví tak se neznáte?
