Článek
Nedávno proběhl na novinkách článek o invalidním důchodci, který se dostavil na úřad práce a dožadoval se dávky hmotné nouze v výši 140 000 Kč, protože si chtěl koupit pračku, ledničku, skříň, oblečení a elektrokolo. O svém právu byl natolik přesvědčený, že když odešel z úřadu s tisícovkou, zahájil soudní bitvu.
Lidem chybí soudnost
Čím déle jsem na světě, tím více si všímám, že některým lidem totálně chybí soudnost. Na světě jsou v podstatě dva druhy lidí. Ti, kterým těžší životní karty dají pocit, že mají právo pověsit se na krk ostatním a své problémy používat jako výmluvu na všechno a pak ti, kteří o to více zamakají, odmítají úlevy a žijí spokojený život na vzdory svým potížím. Zmíněný invalidní důchodce podle mě jednoznačně zapadá do první skupiny.
Luxus na účet ostatních
Částka 140 000 Kč, o kterou si zmíněný člověk zažádal považuji jednoznačně za drzou. Dnes a denně, se na internetu objevují pračky, ledničky, o skříních ani nemluvím za odvoz. Nevím, kde se v něm vzal pocit, že místo, aby se snažil něco sehnat sám, dostaví se na pracák a zaplatíme to my ostatní. Oblečení se dneska rozdává doslova zadarmo. A elektrokolo? Třeba byl invalidním důchodcem proto, že má problémy s chůzí. Celkem chápu, že by se mu elektrokolo hodilo a dost by mu to usnadnilo život. Myslím, si, ale, že pokud by to bylo tak zlé, získal by na nějaký takový prostředek finance jako na kompenzační pomůcku a i kdyby ne. Tak zbrusu nový elektroskútr stojí do 30 000 Kč.
Z cizího krev neteče
Netuším tedy, kde se ten člověk dopočítal ke 140 000 Kč a vůbec se nedivím, že s úřadu odešel s prázdnou a doporučením, kde sežene zmíněné věci zdarma, jen nebudou nové. Zajímavé je, že to se tomu invalidnímu důchodci nezdálo a tak rozpoutal soudní bitvu. Nejdříve si stěžoval na ministerstvu práce a sociálních věcí, pak u pardubického soudu a nakonec to hnal ke Nejvyššímu státnímu soudu. Ke na soudní bitvu, kterou pokaždé prohrál vzal prostředky je mi záhadou. Ale odhadla bych, že kdyby je býval vynaložil na nákup zmíněných věcí, měl by je doma a bez stresu. Takhle nemá ani věci, ani peníze a zbyla mu tak maximálně ostuda.
