Článek
„Mami, my bychom chtěly bydlet u babičky.“
Ta věta mi ještě teď zní v hlavě. Řečeno lehce. Bez dramatu. Skoro nadšeně.
Prý jim babička „všechno dovolí“.
Takže já jsem co? Dozorce? Nepřítel? Ta zlá, co říká ne sladkostem před večeří, ne mobilu do půlnoci, ne ignorování úkolů?
Skvělé. Tak to máme jasno.
Babička roku. Matka tyranka.
U babičky se neřeší čas. U babičky se neřeší pravidla. U babičky se nejí u stolu, ale u televize. Úkoly? „To se nějak udělá.“ Večerka? „Vždyť jsou prázdniny.“
Jasně. Dětem se to líbí. Kdo by nechtěl svět bez hranic?
Jenže svět bez hranic je zábava na víkend. Ne na život.
A já jsem ta, která pak doma hasí následky. Přetahované večery. Vztek, když něco zakážu. „Ale babička nám to dovolí!“ slyším pokaždé.
Ano. Protože babička nenese odpovědnost.
Nejhorší je, že to dělá schválně
Nevěřím na náhodu. Když jim přede mnou rádoby nenápadně řekne:
„Maminka je dneska nějaká přísná, co?“
To není nevinná poznámka. To je podkopávání.
Když jim koupí třetí balík bonbonů poté, co jsem jasně řekla ne, není to láska. Je to soutěž.
A já v té soutěži nechci být. Jenže ona evidentně soutěží.
Děti nechtějí babičku. Chtějí Disneyland.
Upřímně, děti nechtějí jiný domov. Chtějí jiný režim. Chtějí nulovou odpovědnost, nulové hranice, nulové „musíš“.
A tchyně jim to servíruje jako all inclusive balíček.
Samozřejmě že jsem v jejich očích ta přísná. Jenže já je vychovávám. Já řeším školu, lékaře, kroužky, únavu, výbuchy emocí.
Babička řeší pohádky a palačinky.
To se pak soutěží jen hodně těžko.
Tohle si zapamatuju
Nejvíc mě ale bolí jedna věc. Že tchyně ví, co dělá. Ví, že tím podrývá mou autoritu. Ví, že mě děti začnou srovnávat s její „pohodou“.
A přesto pokračuje.
Možná si tím léčí vlastní ego. Možná chce být ta oblíbenější. Možná jí dělá dobře být „ta hodná“, zatímco já jsem ta nepříjemná.
Jenže rodičovství není soutěž popularity.
Tak co teď?
Mám dětem říct: „Fajn, běžte?“
Mám tchyni otevřeně říct, že mi podkopává nohy?
Mám začít být taky „ta hodná“ a rezignovat na pravidla?
Ne.
Protože moje děti potřebují hranice víc než bonbony. Potřebují jistotu, že někdo drží směr, i když se jim to nelíbí.
Možná mě teď vidí jako tu zlou. Možná si myslí, že babička je ráj.
Ale jednou pochopí rozdíl mezi zodpovědností a rozmazlováním.
