Článek
Ze začátku jsem si myslela, že jsem přecitlivělá. Říkal mi „kočičko“, když jsem podávala talíře. Pak „zlato“, „šikulko“, a nakonec i „no tak se nečerti, holčičko“. Jenže já nejsem jeho holčička. Já jsem jeho snacha. Matka jeho vnuka. Manželka jeho syna.
A víte, co udělal můj muž?
Nic. Absolutně nic.
Když vtip přestane být vtipem
Jasně, mohlo by se říct, že je to neškodný. Že starší generace mluví jinak. Ale co je to za výmluvu? Ten člověk se na mě lepí pohledem, komentuje mi zadek a říká, že „v takovejch šatech by se měl chlap po návratu z práce odměnit“. A když jsem se ohradila? Prý nemám být taková feministka. A že dneska se už nesmí říct ženě ani kompliment.
Kde je hranice mezi komplimentem a trapnou, nevhodnou poznámkou? Tam, kde to začne být nepříjemné. A mně to bylo. Hodně. A dlouho.
Manžel? Věrný synáček, co se nechce hádat s tatínkem
Když jsem to doma otevřela, čekala jsem podporu. Místo toho jsem slyšela klasické „Vždyť on tě má rád, to jen jeho způsob“. A ještě lepší: „Neztrapňuj ho před ostatníma.“
Představte si to, já měla držet pusu, abych neztrapnila chlápka, co mě oslovuje jako z bordelu.
Neztrapňuj ho? A co moje důstojnost? Co moje tělo? Co moje právo na to, aby se mnou mluvilo slušně?
Vlastní rodina vám ukáže, co všechno si prý máte nechat líbit
Zatímco on mi šeptal „kočičko, nebuď taková ledová královna“ u rodinné večeře, moje vlastní matka by mu vrazila facku. Ale jeho rodina? Mlčela. Usmívala se. A bylo vidět, že tohle „nevinné“ oslovování znají. Jen se o tom nemluví. Ženy mlčely. Muži taky.
Protože co? Protože „to je prostě táta“.
Tak to teda pardon. Ale tenhle táta se chová jako úchyl, ne jako dědeček. A jestli to nikomu nepřijde divný, tak je problém větší, než jsem čekala.
Co jsem udělala? Postavila jsem se za sebe
Až když jsem to řekla dost nahlas, všem, bez servítků, tak mi tchyně pošeptala, že to s ním bylo vždycky těžký. A že už to jednou řešili – když bylo „něco podobnýho“ s jeho bývalou kolegyní. Takže on má historii. A nikdo s tím nic nedělá?
Jo, jsem ta, co „přehání“. Ta, co se ozve. Ta, co zkazí atmosféru.
Ale víte co? Klidně. Radši budu ta nepříjemná, co má respekt, než poslušná „kočička“, co drží pusu, aby byl klid u stolu.
Závěr? Mlčet se nevyplácí
Ženský, pokud vám někdo říká „kočičko“, „zlatíčko“, „cukroušku“, a vám to leze krkem, řekněte to. Pokud váš chlap mlčí a dělá, že se ho to netýká, je to zbabělec. Pokud vás hází „pod autobus“ kvůli svému tatínkovi, co si neumí hlídat jazyk, je to srab.
Já se už nebudu tvářit jakoby to bylo v pořádku. Jsem dospělá ženská. A ne hračka na pohlazení ega pro starý chlapy. Takže jestli má tchán potřebu flirtovat, ať jde do baru. Ne do rodiny.
A jestli manžel nevidí rozdíl mezi humorem a ponižováním, měl by se zamyslet, s kým vlastně sdílí ložnici. Protože se mnou už to brzy nebude.
