Článek
Všechno to začalo nenápadně. „Potřebuju rychle půjčit, jen na chvíli,“ volal mi uprostřed týdne. Prý kvůli autu, pokutě, nebo exekuci – těžko říct, vždycky to nějak maskuje. Ale hlas zněl naléhavě, takže jsem poslouchala. A pak to přišlo:
„Jsi přece moje dcera, ne? Pomůžeš mi.“
A tady jsem udělala něco, co jsem dřív nikdy neudělala. Řekla jsem NE. Bez výčitek. Bez omluvy. Prostě NE.
Co následovalo? Citové vydírání v přímém přenosu.
„Aha, takže já tě živím dvacet let a ty nemůžeš půjčit tátovi? Ty už nejsi moje dcera!“
Bum. Věta, která mě doslova profackovala. Ale místo slz přišla vlna klidu. Protože najednou všechno dávalo smysl. Tohle nikdy nebyl rovnocenný vztah. Byla jsem pro něj investice. A když už se mu nevyplácím, odřízne mě.
Z táty se během tří minut stal morální vymahač.. Prý jsem zrádkyně, sobec, holka bez srdce. A přitom jsem jen udělala to, co on nedokázal celý život – nastavila hranici.
Dcerou jen do výplaty
Když jsem byla malá, miloval mě. Když jsem byla teenager, byl na mě pyšný. Ale jen pokud jsem fungovala tak, jak chtěl. Dobré známky? Milovaná dcerunka. Odvaha říct mu, že se plete? Drzá mrcha. A dnes? Peníze ode mě nedorazily, a tak jsem pro něj přestala existovat.
Já mám jasno. Jestli jeho láska měla cenu 170 tisíc, tak ať si ji vezme zpátky. O tohle nestojím.
Vztah, který stojí na penězích, není vztah. Je to obchod.
A já už obchodovat nechci. Ne s otcem, který lásku měří podle bankovního účtu. Ne s mužem, který mě nazývá cizí, jen proto, že neplním jeho přání. A rozhodně ne s někým, kdo používá slovo „rodina“ jen tehdy, když se mu to hodí.
Jsem jeho dcera. Ale už se za to necítím odpovědná. Nezlobím se. Jen si dávám bacha. Protože některé „rodinné vazby“ nejsou láska.
Jestli nejsem jeho dcera, tak on není můj táta.
Táta mě naučil spoustu věcí. Ale tu nejdůležitější jsem si musela osvojit sama:
Rodinu si nevybíráš. Ale můžeš si zvolit, jestli se necháš citově vydírat. A já jsem si zvolila NE.
Takže příště, až mu, zase někdo nepůjčí, ať zkusí zavolat bance. Tam se taky zeptají: „A co za to?“ Jenže na rozdíl ode mě, ty úroky pak fakt chtějí zpátky.
