Článek
Vlastní krev. Vlastní rodina. A přesto mě obrali o peníze s takovým klidem, že by jim mohli závidět i profíci z exekutorského úřadu.
Chtěli půjčit. Na rekonstrukci, na auto, na „nečekané výdaje“.
„Jen na chvíli, vrátíme ti to hned, jak to půjde.“
Jasně. Protože komu jinému byste měli věřit, než svým rodičům, že?
Tak jsem jim půjčila peníze. Bez smlouvy, bez podmínek. 800 000 Kč.
Protože to jsou přece moji rodiče.
A oni teď?
„To jsme nevěděli, že to chceš zpátky.“
„Přece bys rodičům nic nevyčítala.“
„Copak nevidíš, že jsme toho pro tebe tolik obětovali?“
A já stojím jako hlupačka. Bez peněz. A s pocitem, že jsem někomu něco DALA. Přestože jsem si myslela, že PŮJČUJU.
Když dítě dá rodičům peníze, je to dar. Ale kdyby to bylo naopak, počítá se každá koruna?
Pamatuju si, jak mi táta kdysi připomněl, že „si na ty školní lyžáky musel vzít půjčku“. Že „to nebylo levné tě živit“. A že bych „měla být vděčná“.
Jsem, ale asi jen do chvíle, než se karta otočí.
Protože když JÁ jim pomůžu, už to není půjčka. Je to vděčnost.
Úcta. Povinnost.
A když chci vrátit? Jsem sprostá. Nevděčná. Hamižná.
Neříkejte, že je to normální. Protože to normální není. Je to manipulace.
Nechci slyšet, že „rodiče přece vždycky dávají dětem víc“.
Ano, dávají, ale očividně s úrokem citového vydírání.
Nedávají s tím, že se to nemusí vracet. V tichosti, bez ptaní a hlavně bez požadavků.
Nebo snad mají rodiče právo sahat na cizí účet jen proto, že vás porodili?
Protože jestli ano, tak si asi rovnou otevřou spořitelnu na jméno „porodní trauma a výchovný bonus“.
Nejvíc bolí, když vás okradou s úsměvem a pocitem morální převahy
„My jsme tě živili, tak co nějakých pár desítek tisíc?“
No, řeknu vám co: jsou to moje peníze. A není normální, že vám je lidé (byť josu o vlastní rodiče) vezmou, tváří se, že nic nedluží, a ještě vám připomenou, že byste jim vlastně měli dát víc.
Jako co bude dál? Pravidelná platba za „výchovu au lásku“?
Ne. Už dost.
Žádný dar.
Žádná charita.
Žádná dcerunka, co drží pusu, protože „to se přece rodičům neříká“.
Jsem dospělá. Mám svůj život. Svoje výdaje. A taky svůj limit.
Ten jste právě překročili. Gratuluju.
