Článek
Pamatujete si ještě tu dobu, kdy rodiče pomáhali svým dětem bez podmínek? Kdy se rodina podporovala, protože to tak bylo správné? Zdá se, že někteří si tuhle základní lidskou slušnost zapomněli pod nánosem kalkulaček a úrokových tabulek.
Dar, nebo kšeft?
Mělo to být krásné. Plánovali jsme si s manželem budoucnost, koupili jsme si byt a počítali jsme s tím, že rodiče přispějí. Sami to navrhli! Žádné škemrání, žádné přemlouvání. „Pomůžeme vám,“ říkali. Byli jsme vděční, protože 700 000 Kč není malá částka a díky tomu jsme se nemuseli zadlužovat v bance. Jenže pak přišla ta nečekaná podpásovka.
„Budete nám to splácet, ale dáme vám lepší podmínky než banka,“ oznámili nám s úsměvem. „Jen 5 % ročně.“
To jako vážně? Oni si z nás udělali svoje klienty? Místo pomoci jsme dostali obchodní nabídku!
Rodiče, nebo lichváři?
Řekli jsme jim, že jsme si mysleli, že jde o dar. Nebo že nám alespoň půjčí bez úroků. „Ale vždyť i my musíme z něčeho žít,“ pokrčili rameny. Jasně, protože když mají barák dávno splacený, slušné úspory a my s manželem teprve začínáme, mají to přece o tolik těžší než my!
A tak jsme stáli před dilematem: vzít si peníze s úrokem od vlastních rodičů, nebo se raději poohlédnout po klasické hypotéce? A víte, co jsme udělali? Vzali jsme si půjčku od banky, protože je smutné si přiznat, že se s námi naši rodiče jednají hůř než cizí finanční instituce.
Kam se ztratila rodinná soudržnost?
Co se to s lidmi stalo? Kdy se z rodiny stal byznys? Rodiče vždy pomáhali dětem, aby měly lepší život, než měli oni. Dnes to vypadá, že se víc než láska a podpora nosí Excelové tabulky.
Nemůžeme si pomoct, ale pořád nás to štve. Ty peníze stejně jednoho dne zdědíme – takže nám je teď „půjčili“ i s poplatkem navíc? Kde je logika? Jenže zkuste něco říct a hned jste nevděční a rozmazlení. A přitom my jen chceme to, co by mělo být normální – aby rodiče dětem pomáhali, ne na nich vydělávali.
Co si o tom myslíte o Margitině příběhu vy? Je fér si od dětí říct o úrok, nebo by měla rodina držet při sobě?
