Článek
Je na čase říct nahlas to, co si všichni myslí, ale málokdo se odváží otevřeně vyslovit. Chudí lidé by si měli přestat žít jako boháči, protože na to prostě nemají. Žít nad své poměry, brát si půjčky na zbytečnosti a tvářit se, že je vše v pořádku, je rozmazlenost.a hloupost, která ničí nejen jednotlivce, ale i celou společnost.
Realita není Instagram
Proč má někdo, kdo sotva vyjde s penězi, nejnovější iPhone? Proč si někdo, kdo nemá na zaplacení nájmu, pořizuje drahé značkové oblečení, auto na splátky a dovolené za statisíce? Copak je dnes tak podstatné předstírat bohatství na Instagramu a na své přátele, aby si člověk připadal důležitý?
Všichni ti, co si pořizují „luxusní“ život na dluh, by si měli uvědomit, že jediné, čeho tím dosáhnou, je ekonomická katastrofa. A co je ještě horší, většinou to odnesou jejich vlastní děti, které zdědí dluhy, nebo my ostatní, kteří se na to budeme muset složit a zaplatit to z našich daní.
Když na to nemáš, tak si to nekupuj!
Zdá se to snadné, ale pro mnohé je to očividně nepochopitelné. Nemáš peníze na drahý telefon? Kup si levnější model. Nemáš na dovolenou v zahraničí? Udělej si piknik v parku. Nemáš na nájem v luxusním bytě? Přestěhuj se do menšího. Žít podle svých možností není žádná ostuda. Naopak, je to důkaz zdravého rozumu a zodpovědnosti. Ale to se dnes evidentně nenosí. Dnes je moderní žít na dluh a tvářit se, že se nic neděje. Co na tom, že splátky jednou skončí exekucí? Hlavně že sousedi vidí, že máte nové auto, i když ve skutečnosti nemáte ani benzin.
Chudoba není problém, dluhy ano
Být chudý není hanba. Ne každý má stejné schopnosti a příležitosti, a to je naprosto v pořádku. Hanba je, když chudý člověk žije, jako by byl milionář, a zadělává si tím na problémy. Dluhy nejsou řešení. Dluhy jsou cesta do problémů, ze kterých vede jen málo východisek – a většina z nich je nepříjemná a ponižující.
Navíc, co takový život na dluh říká o vašem charakteru? Je v pořádku předstírat, že na něco máte, když víte, že se tím řítíte do problémů? Jak si někdo může vážit sám sebe, když žije v iluzi, že „peníze přijdou“, zatímco dluhy rostou a hrozba exekuce je za rohem?
Kdo to zaplatí?
Tady přichází ta nejsmutnější a nejhorší část. Když se dlužníci dostanou do problémů, stát zasáhne. Povolí jim insolvence, odpustí většinu dluhu a dá jim nové šance, aby mohli vesele řádit dál. A kdo to celé zaplatí? My. Ti, kteří žijí zodpovědně, kteří se snaží držet nohama na zemi. Daně půjdou nahoru, státní rozpočet se napne a těm, kteří vždy žili poctivě, zbude jen vztek.
