Článek
Kdo jí dal právo určovat, kdo si „zaslouží“ být matkou a kdo ne? Poslední, kdo by měl házet kamenem, je žena, která vychovala syna, a přitom byla nonstop v práci, a teď má potřebu jiné ženě diktovat, jak má žít. Jenže tchyně si myslí, že s věkem získala i moc rozhodovat o všem – od barvy záclon po to, jak se má vychovávat dítě. A když nesplníte její představu dokonalé matky, tak vás z fleku prohlásí za neschopnou.
Jesle nejsou vězení, ale možnost
Podle její logiky jsem dítě odložila. Víte, co je realita? Dávám dceři možnost učit se, poznávat, být mezi dětmi, rozvíjet se. Dávám jí víc než jen čtyři stěny a mámu, která je po roce doma na pokraji nervového zhroucení. Jenže to tchyně nechce slyšet. V její generaci byla matka ta, která obětovala život. A protože ona to udělala, chce, abych to udělala i já. Jenže já to odmítám.
Když se péče mění v kontrolu
Tchyně by mi mohla být oporou. Místo toho je kontrolorem. Místo aby mi pomohla, kritizuje. Místo aby nabídla pochopení, pronáší soudy, které by zlomily i silnější povahu. A tak stojím a poslouchám, jak si nezasloužím vlastní dítě – jen proto, že jsem si dovolila žít i pro něco jiného než plenky a kašičky. Je to paradox: člověk, který by měl stát na vaší straně, je nakonec ten, kdo vás podrazí nejvíc.
Generační peklo
Starší generace obětovala všechno, protože jinou možnost ani neměla. A teď tuhle oběť tlačí na nás. Jenže svět je jiný. Ženy dnes chtějí být nejen matkami, ale i ženami, partnerkami, profesionálkami. A právě proto slyšíme z úst tchyní a matek jedovaté věty typu: „Nezasloužíš si mít děti.“ Je to jejich závist? Hořkost? Nebo jen neschopnost připustit, že to, co ony musely protrpět, už dnes není nutné?
Dobrá máma není ta, co se obětuje k smrti. Dobrá máma je ta, co má sílu žít, a přitom milovat. A jestli to tchyně nevidí? Tak ať se jde dívat jinam.
