Článek
Je mi sedmašedesát let a mám dvě vnoučata, devítiletou Natálku a jedenáctiletého Adama. Obě děti miluji a vždycky jsem s nimi ráda trávila čas.
Moje dcera Monika pracuje jako účetní, její manžel má vlastní firmu. Oba jsou pracovně vytížení, a tak jsem jim několik let pomáhala s hlídáním.
Nejdřív jsem měla děti jen na dva týdny. Postupně ale začaly jezdit téměř na celé letní prázdniny.
Letos u mě strávily sedm týdnů.
Každý den jsem vařila, připravovala svačiny a vymýšlela program. Chodili jsme na koupaliště, do kina a několikrát jsme vyrazili na výlet.
Byla jsem šťastná, že je mám u sebe. Jenže můj důchod není neomezený.
Za jídlo jsem utratila téměř devět tisíc navíc
Po skončení prázdnin jsem si prošla výdaje. Zjistila jsem, že mě samotné potraviny pro vnoučata stály přibližně devět tisíc korun.
Další peníze padly na vstupné, dopravu a drobnosti, které děti potřebovaly.
Nechtěla jsem po dceři proplatit všechno. Jen jsem ji požádala, jestli by mi nemohla přispět alespoň čtyřmi tisíci korun.
„Mami, vždyť jsou to tvoje vnoučata,“ odpověděla.
Vysvětlila jsem jí, že je mám ráda, ale můj důchod činí necelých osmnáct tisíc korun a podobné výdaje jsou pro mě náročné.
Monika se urazila.
Poslala mi tabulku s vlastním vyúčtováním
Druhý den mi přišel e-mail.
V příloze byla tabulka, kterou dcera nazvala „Výdaje spojené s návštěvami babičky“.
Zapsala do ní benzín na cestu ke mně, dárky k narozeninám, květiny ke Dni matek a dokonce i občerstvení, které přivezli při poslední návštěvě.
Celková částka přesahovala dvanáct tisíc korun.
Pod tabulkou stálo: „Když už si máme počítat peníze, měli bychom být spravedliví.“
Nevěřila jsem vlastním očím.
Dcera mi právě vyúčtovala náklady za to, že mě její rodina během roku navštěvovala.
Připomněla jsem jí, kolik ušetřila
Zavolala jsem Monice a zeptala se, jestli svou tabulku myslí vážně.
Odpověděla, že ano.
„My taky máme výdaje. Myslíš, že benzín a dárky jsou zadarmo?“
Připomněla jsem jí, že kdyby děti sedm týdnů navštěvovaly tábory nebo měly placené hlídání, zaplatila by mnohem víc.
„Ale ty jsi jejich babička. Tobě by přece mělo dělat radost, že je můžeš mít u sebe,“ řekla.
V tu chvíli mi došlo, že moje pomoc se v její očích změnila v samozřejmost.
Příští prázdniny už budou jiné
Řekla jsem dceři, že vnoučata budu dál ráda vídat, ale příští léto je nemohu mít u sebe sedm týdnů bez příspěvku na jejich běžné potřeby.
Monika se rozčílila.
Prý ji vydírám přes vlastní děti a kazím jim prázdniny.
Několik dní se mnou nemluvila.
Nakonec mi zavolal zeť a oznámil, že mi čtyři tisíce pošle. Přiznal, že netušil, kolik mě prázdninové hlídání stojí.
Peníze jsem přijala, ale nejvíc mě mrzelo, že jsme se kvůli nim vůbec museli hádat.
Sedm týdnů jsem dceři zdarma hlídala děti, vařila jim a starala se o jejich program. Když jsem požádala o malý příspěvek na jídlo, vyúčtovala mi i benzín, který spotřebovala cestou na návštěvu vlastní matky.
Tak jsem pochopila, že některé děti dokážou rodičovskou pomoc považovat za samozřejmost tak dlouho, až zapomenou, že i jejich rodiče mají své finanční stropy a vlastní život.
