Článek
S manželem Pavlem jsme letos oslavili třicáté výročí svatby. Je mi osmapadesát, jemu šedesát. Vychovali jsme dvě děti, splatili hypotéku a celý život žili poměrně skromně.
Nikdy jsme neměli vysoké příjmy. Já pracovala jako účetní, Pavel jako obchodní zástupce. Přesto jsme si dokázali pravidelně odkládat peníze.
Posledních dvanáct let jsme každý měsíc spořili přibližně osm tisíc korun. Manžel tvrdil, že máme stranou přes milion.
Účet byl vedený na jeho jméno. Nikdy mi to nevadilo. Pavel měl finance rád, sledoval úroky a vždycky věděl, kde se dají peníze výhodně uložit.
Alespoň jsem si to myslela.
Chtěla jsem jen vědět, kolik máme našetřeno
Letos na podzim jsme začali plánovat rekonstrukci koupelny. Zároveň jsem uvažovala, že bych za několik let odešla do důchodu a konečně trochu zpomalila.
Jednoho večera jsem proto Pavla požádala, aby mi ukázal náš spořicí účet.
Zarazil se.
„Proč to potřebuješ vidět?“ zeptal se.
Vysvětlila jsem mu, že bych ráda věděla, s jakou částkou můžeme počítat.
Začal být nervózní. Tvrdil, že internetové bankovnictví momentálně nefunguje a že se podíváme jindy.
Jenže já trvala na svém.
Nakonec se posadil ke stolu, sklopil oči a řekl větu, kterou nikdy nezapomenu.
„Žádné úspory už nemáme. A ještě dlužím tři sta tisíc.“
Peníze zmizely během několika měsíců
Nejdřív jsem si myslela, že jde o nějaký nepovedený vtip.
Pavel mi ale začal vysvětlovat, že před rokem objevil investiční platformu, která slibovala mimořádně vysoké zhodnocení peněz.
Nejdřív vložil padesát tisíc. Na obrazovce sledoval, jak investice vydělává. Pak poslal dalších dvě stě tisíc.
Postupně převedl všechny naše úspory.
Když chtěl peníze vybrat, provozovatelé po něm požadovali další platby. Prý kvůli daním a ověření účtu.
Pavel si dokonce vzal úvěr, aby peníze získal zpátky.
Teprve potom pochopil, že naletěl podvodníkům.
Nejhorší bylo, že mi celý rok lhal
Zeptala jsem se, proč mi nic neřekl.
„Myslel jsem, že to nějak vyřeším,“ odpověděl.
Jenže ještě před měsícem mi tvrdil, že máme na účtu dost peněz a můžeme si dovolit novou koupelnu.
Celý rok sledoval, jak plánuju naši budoucnost, přestože věděl, že na ni nemáme prostředky.
Rozplakala jsem se.
Ne kvůli samotným penězům. Přišli jsme o ně oba a Pavel se stal obětí podvodu.
Bolelo mě, že mě nechal žít v naprosté nevědomosti.
Po třiceti letech začínáme znovu
Následující týden jsme navštívili advokáta a společně začali řešit podvod i manželovy dluhy. Zjišťujeme, jaké máme možnosti a zda se podaří alespoň něco zachránit.
Zatím to nevypadá nadějně.
Pavel se mi několikrát omluvil. Přiznal, že se styděl a bál se mé reakce.
Rozumím tomu. Nedokážu ale pochopit, proč rozhodoval o našich celoživotních úsporách úplně sám.
Dnes máme oddělené účty a o všech důležitých finančních záležitostech chceme rozhodovat společně.
Nevím, jestli mu někdy dokážu znovu bezvýhradně důvěřovat.
Třicet let jsem věřila, že s manželem budujeme společnou budoucnost. Teď jsem zjistila, že o ni můžeme přijít během několika měsíců. A že člověk, kterému nejvíc důvěřujete, před vámi může tajit pravdu právě ve chvíli, kdy ji nejvíc potřebujete.
