Na Vánoce jsem pozvala celou rodinu. Matka mi pak poslala účet za dárky, které přinesla mým dětem.

Vánoce jsem vždycky milovala. Když jsme byly se sestrou malé, maminka dokázala vytvořit nádhernou atmosféru, i když jsme neměli peněz nazbyt.

Letos jsem ji proto pozvala k nám. Přijela také sestra s manželem a jejich dvě děti. Dohromady nás bylo deset.

Za jídlo, pití a další přípravy jsem utratila přibližně devět tisíc korun. Nevadilo mi to. Chtěla jsem, abychom byli všichni pohromadě.

S maminkou jsme se předem domluvily, že dárky pro vnoučata budou spíše symbolické. Naše děti mají všechno potřebné a nechtěli jsme z Vánoc dělat soutěž v utrácení.

Jenže maminka přijela s několika obrovskými taškami.

Mým dětem, osmiletému Filipovi a jedenáctileté Terezce, přivezla nové tablety, značkové oblečení a několik dalších dárků.

Děti byly nadšené.

Přiznávám, že mě to trochu zaskočilo. Maminka si totiž pravidelně stěžuje, že má nízký důchod a musí šetřit.

Když jsem se jí zeptala, jestli to nepřehnala, jen mávla rukou.

„Pro vnoučata bych udělala všechno,“ řekla.

Poděkovala jsem jí. Děti babičku objímaly a večer proběhl krásně.

Netušila jsem, že za několik dní přijde nepříjemné vystřízlivění.

Tři dny po Vánocích mi maminka poslala zprávu.

Přiložila fotografie účtenek a napsala, že za dárky pro moje děti utratila 18 460 korun.

Požádala mě, abych jí peníze poslala na účet.

Nejdřív jsem myslela, že jde o nedorozumění.

Zavolala jsem jí a zeptala se, proč bych měla platit dárky, které sama vybrala a dětem věnovala.

„No přece nemůžeš čekat, že všechno zaplatím já,“ odpověděla.

Připomněla jsem jí naši domluvu o drobných dárcích.

„Chtěla jsem, aby měly děti radost. A ty snad nemáš peníze?“ odsekla.

Vysvětlila jsem mamince, že jsem ji o drahé dárky nežádala a že takovou částku nemám v rodinném rozpočtu připravenou.

Rozčílila se.

„Takže já jsem ta hloupá babička, která všem nakupuje, a ty mi ani nepomůžeš?“

Pak dodala, že sestra jí za dárky pro své děti peníze poslala.

Okamžitě jsem sestře zavolala.

Ukázalo se, že maminka po ní chtěla šest tisíc korun. Sestra zaplatila, protože se nechtěla hádat.

Také si ale myslela, že dárky dostávají děti od babičky.

Mamince jsem oznámila, že jí nákupy zpětně proplácet nebudu. Pokud si nemohla tak drahé dárky dovolit, neměla je kupovat bez předchozí dohody.

Nabídla jsem jí, že nepoužité věci můžeme vrátit. To odmítla.

Prý bych ji tím před vnoučaty ponížila.

Od té doby se mnou téměř nemluví. Podle ní jsem nevděčná dcera, která si neváží její štědrosti.

Mrzí mě to, ale ustoupit nechci.

Celý život jsem si myslela, že dárek je něco, co člověk druhému věnuje z lásky. Nikdy mě nenapadlo, že za něj může o několik dní později přijít faktura.

A že nejdražší na letošních Vánocích nakonec nebudou dárky, ale naše rodinné vztahy.