Článek
Když Lucie nastoupila do účetního oddělení výrobní firmy, nikoho tam neznala. Právě Martina se jí ujala, představila ji ostatním a vysvětlila jí firemní postupy.
Každé ráno přinesla dvě kávy a jednu položila na Luciin stůl. Oslovovala ji „kamarádko“, chodily společně na obědy a brzy si začaly vyprávět také o rodinách a vztazích.
Lucie měla pocit, že v nové práci získala spojence. Když si nebyla něčím jistá, obracela se právě na Martinu.
„Vždycky mi řekla, že je všechno v pořádku a že začátky jsou těžké. Nikdy mě neupozornila, že by se mnou měl být nějaký problém,“ vzpomíná.
E-mail nebyl určený jí
Po čtyřech měsících jí vedoucí omylem přeposlal celou předchozí komunikaci s Martinou. Součástí byla tabulka nazvaná jako přehled Luciiných chyb.
Martina v ní několik týdnů zapisovala každé pozdní odeslání dokumentu, překlep i otázku, kterou jí Lucie položila. Uváděla přesné datum a přidávala vlastní hodnocení.
Z běžné opravy faktury udělala „opakované nezvládnutí základního postupu“. Pětiminutové zpoždění popsala jako „problém s dodržováním termínů“. K seznamu několikrát doplnila, že si není jistá, zda Lucie práci zvládne samostatně.
E-maily často odesílala ve stejné dny, kdy s Lucií seděla u oběda a říkala jí kamarádko.
Některé chyby byly skutečné
Lucie nejprve chtěla podat výpověď. Místo toho si domluvila schůzku s vedoucím a ke každému bodu přinesla vysvětlení.
Přiznala, že několik chyb skutečně udělala. Jednou odeslala nesprávnou přílohu a jindy přehlédla změnu termínu. Většinu problémů však ihned opravila a firmě nevznikla žádná škoda.
Vedoucí jí vysvětlil, že Martinu požádal, aby sledovala průběh jejího zaučení. Nechtěl však tajný seznam ani požadavek, aby o problémech Lucii nic neříkala. Očekával, že jí kolegyně poskytne přímou zpětnou vazbu.
Martina se mezitím ucházela o místo zástupkyně vedoucího. Přehledem chtěla údajně dokázat, že dokáže kontrolovat práci ostatních.
Z kamarádky zůstala kolegyně
Když ji Lucie konfrontovala, Martina se bránila tím, že pouze plnila pokyn nadřízeného. Podle ní měla Lucie své chyby znát sama a neměla očekávat, že ji někdo bude neustále upozorňovat.
„Nejvíc mi nevadilo, že si vedla poznámky. Vadilo mi, že mi do očí tvrdila, že je vše v pořádku,“ říká Lucie.
O práci nakonec nepřišla. Vedoucí ocenil, že dokázala své chyby přiznat a doložit, jak je napravila. Martinu do nové funkce nepovýšil, protože od člověka, který má vést ostatní, očekával otevřenější komunikaci.
Káva na Luciině stole od následujícího rána chyběla. Obě ženy spolu dál pracovaly, jejich vztah však už zůstal čistě profesionální.
