Otec celý život odmítal mluvit o svém bratrovi. Po jeho smrti našli dopisy, které mu psal každý rok.

Když se Hana a Marek v dětství zeptali, proč nemají žádného strýce, otec odpověděl pokaždé stejně. Bratra sice měl, ale už ho nechce nikdy vidět.

Vlastimil byl o šest let mladší a dlouho si byli blízcí. Všechno se změnilo jednoho listopadového večera, kdy vezl Rudolfovu manželku autem domů z rodinné oslavy. Na mokré silnici dostal smyk a narazil do stromu. On přežil, jeho švagrová nikoliv.

Policie nehodu uzavřela jako nešťastnou událost. Rudolf však nedokázal přijmout, že jeho žena zemřela ve voze, který řídil právě jeho bratr. Po pohřbu mu zakázal přijít do domu a dětem řekl, že už žádného strýce nemají.

Rudolf zemřel v osmasedmdesáti letech. Při vyklízení jeho ložnice našla Hana v zadní části skříně dřevěnou krabici. Uvnitř byly obálky seřazené podle let.

První přišla několik měsíců po nehodě. Poslední pouhé tři týdny před otcovou smrtí.

Vlastimil psal bratrovi každý rok před Vánoci. Nežádal, aby mu odpustil. Vyprávěl mu o své práci, narození dcery i pozdější smrti manželky. V každém dopise se krátce zmínil také o nehodě.

„Vím, že jsem ti vzal člověka, kterého ti nic nemůže nahradit. Nepíšu proto, abych se zbavil vlastní viny. Jen chci, abys věděl, že na ni nezapomínám,“ stálo v jednom z nich.

Hana nejprve předpokládala, že otec dopisy pouze schovával, aniž by je otevřel. Když je však s bratrem procházeli, našli na okrajích několik poznámek psaných Rudolfovým rukopisem.

U zprávy o narození Vlastimilovy dcery bylo napsáno: „Jmenuje se po mamince.“ Na fotografii malé neteře si otec zezadu poznamenal rok a věk dítěte. Obálky tedy nejen otvíral, ale k některým se opakovaně vracel.

V krabici byly také dopisy, které psal sám Rudolf. Nikdy je neodeslal. V jednom bratrovi vyčítal nehodu, v jiném připouštěl, že ví, že nepršelo jeho vinou. Poslední začínal slovy: „Možná už jsme oba promarnili dost času.“

Sourozencům se podařilo strýce najít. Žil v menším městě necelých sto kilometrů od nich. Když mu řekli, že otec všechny jeho dopisy uchoval, dlouho tomu nevěřil. Myslel si, že končily neotevřené v koši.

Dozvěděl se také o rozepsané odpovědi. Rudolf ji pravděpodobně začal psát krátce před smrtí, ale nestihl ji dokončit ani odeslat.

Hana s Markem strýce navštívili. Nedokázali za otce vyslovit odpuštění, které mu sám nikdy nedal. Poprvé však vyslechli i jeho část příběhu.