Článek
V České republice je průměrná mzda přes 45 tisíc korun hrubého, ale prodavačky? Ty si v průměru vydělají jen něco kolem 22 tisíc. Po odečtení daní jim zůstane cca 21 tisíc čistého. To je v dnešní době v podstatě na hranici přežití, pokud si vezmete, že nájem v malém bytě často spolkne většinu výplaty. Průměrný chod je v podstatě ve stejné výši, to znamená, že většina důchodců bere podobné peníze, ale ti jsou ve zcela jiné pozici.
Rezignace na úspěch?
Chtěla bych se všech prodavaček a prodavačů zeptat na pár věcí. Proč zůstáváte na mizerně placených pozicích? Co vás tam drží? Máte pocit, že na víc nemáte? Nebo se jen bojíte změny? Odpověď je podle mě totiž jednoduchá – spousta lidí si zvykla na pohodlí, na jistotu své pozice. Přesně ty typy, které budou remcat, že jejich plat je nízký, že je stát okrádá, že je práce otravná. Ale udělat krok vpřed, zvýšit si kvalifikaci nebo si najít jinou práci? To už ne. Místo toho sedí doma, stěžují si a nadávají na systém. Žádná motivace jít dál, něco na sobě změnit, překonat překážky. A přitom právě to je cesta z toho věčného kruhu zoufalství.
Těžká práce, směšná odměna
Ano, práce prodavačky je náročná. Celý den na nohou, zákazníci, kteří si na vás vybíjejí frustraci, a ke všemu často děláte přesčasy za almužnu. Ale víte co? Všichni, kdo se pro tuhle práci rozhodli, to věděli. Každý z nás si vybírá. A pokud se někdo rozhodne zůstat na místě, které ho vyčerpává a nenaplňuje, má dvě možnosti: změnit svou situaci, nebo přestat stěžovat.
Když jsem před lety sama pracovala za pultem, věděla jsem, že to nebude na dlouho. Byla to zkušenost – šílená, ale cenná. Místo výmluv jsem se zvedla a hledala lepší možnosti. A našla jsem je, protože jsem si řekla, že tohle prostě není konec mé cesty. Potřebovala jsem 3 měsíce, než jsem si našla práci v kanceláři. Tehdy jsem žila na malém městě, takže to chvíli trvalo. Ale zvládla jsem to a k pultu jsem se roky nepřiblížila ani jako zákaznice.
Máte maturitu a co vám brání?
Po uchazečích na pozici prodavačky se dnes ve většině případů nevyžaduje maturita. Jasně, s nižším vzděláním je to na trhu práce těžší a nemůžete si tolik vybírat, jenže spousta prodavaček tu maturitu má. Tak proč dál stojí za pokladnou? Strach, pohodlnost, nebo snad touha po jistotě?
Neříkejte, že nemůžete najít lepší práci. To by znamenalo, že jste už všechno zkusili. Každý má na výběr. Dokonce i ti, co maturitu nemají, mohou pracovat na svém vzdělání nebo hledat příležitosti, které je posunou dál. A kdo říká, že nemůže, ten se jen vymlouvá.
Stát vám nepomůže
Lidé často nadávají na stát, na minimální mzdu, na „neférový“ systém. Ale přitom je to jednoduché – stát tu není proto, aby vás vodil za ruku. Pokud máte pocit, že váš plat nestačí na přežití, není to problém státu, ale váš. Změňte zaměstnání, vzdělávejte se, zkuste to jinde. Není to snadné, ale kdo říkal, že život bude jednoduchý?
Život není fér. Ale kdo si tohle uvědomí a začne se podle toho řídit, ten má šanci se posunout dál. Prodavačka, která zůstane celý život na místě, kde si vydělá sotva na nájem, nemůže čekat, že za ni někdo její problémy vyřeší. Nebo, že se dočká slušného důchodu. Lidé s podprůměrným platem mají i podprůměrné důchody.
Nebuďte obětí, žijte svůj život aktivně
Každý má možnost volby. Kdo si vybere pohodlné stěžování na nízký plat místo hledání cesty ven, nemá právo si stěžovat. V životě jde o víc než jen přežívat. Jde o to posouvat se dopředu, růst a hledat příležitosti. A kdo tohle pochopí, už nikdy nebude muset pracovat za minimální mzdu a žít od výplaty k výplatě.
Je to na vás. Ale pokud zůstáváte tam, kde jste, tak přestaňte fňukat.
