Článek
Tak tohle už je vážně vrchol. Zavolám si domů řemeslníka, aby mi opravil kuchyňskou linku, a on si klidně naúčtuje dvacet tisíc korun. Dvacet! Za co? Za dvě hodiny práce? Za pár vrtů a šroubů? A ještě mi s naprostým klidem oznámí, že „tohle je standardní sazba“. Sorry, ale kde bere ten člověk tu drzost? Nemá ani maturitu, ale účtuje si částky, jako by právě operoval srdce.
Řemeslníci – nová elita?
Nechápu, co se to děje. Řemeslníci si asi začali hrát na nějakou novodobou elitu. Chápete to? Lidi, co ještě před pár lety měli úplně normální ceny, teď najednou chtějí honoráře, za které by se nestyděl ani právník nebo IT specialista. A my? My jim to platíme, protože co jiného nám zbývá. Všude čtete, že „dneska už nikdo nechce pracovat rukama“, a tak tihle „zlatí kluci“ využívají, že jsou vzácní jak šafrán. A my zákazníci? Nemáme na vybranou.
Co děláš, to jsi?
Jasně, práce rukama je potřeba. Ale ruku na srdce – přivrtat poličku nebo vyměnit těsnění přece není něco, za co by se měly účtovat částky jak za celý měsíční plat. Možná jsem staromódní, ale vždycky jsem si myslela, že kolik máš znalostí a schopností, tolik si zasloužíš vydělat. Tady se ale otočila logika. Čím méně máš škol, tím více si účtuješ, protože proč ne? Vždyť tě lidé stejně potřebují. Je to drzost, nebo jen dobře využitá poptávka?
Začalo to nenápadně
Začalo to malými částkami. „Tohle bude stát pár tisíc, materiál je drahý.“ Pak se přidaly vícenáklady. A dnes? Dnes si řemeslník bez ostychu naúčtuje částku, kterou člověk s vysokoškolským diplomem vydělá za měsíc. A my? My sklopíme hlavu, zaplatíme a poděkujeme. Protože co jiného máme dělat? Odmítneme, a další řemeslník se uvolní možná za půl roku.
Nejsme bankomaty
Co mě na tom štve nejvíc, není jen cena, ale ten přístup. „Buďte ráda, že jsem si na vás udělal čas.“ Tak pardon, ale já vám nevolala, abyste mi udělal laskavost. Zavolala jsem, protože nabízíte službu. A pokud si někdo myslí, že mu mám být vděčná za to, že vůbec dorazil, by se možná měl vzpamatovat.
Kdo mlčí, souhlasí
Dokud budeme tiše platit a nebudeme chtít znát cenu předem, nic se nezmění. Řemeslníci si dál budou zvedat sazby a my jim budeme dávat peníze, protože nám nic jiného nezbývá. Možná je čas říct dost. Možná by si každý měl uvědomit, že práce rukama je důležitá, ale neměl by stát na vrcholu pyramidy příjmů. Jinak se brzo dočkáme dne, kdy za výměnu žárovky zaplatíme víc než za novou televizi.
