Největší problém seniorů není výše důchodu

Mluvíme pořád o penězích. Důchodci si stěžují, že mají málo, mladí si stěžují, že na ně musí vydělávat. Ale skutečný problém není v číslech na účtech. Největší problém je v tom, že jsme se od sebe odřízli. Senioři zůstávají zavření doma, děti a vnoučata je nenavštěvují, a místo řešení problémů všichni jen ukazují prstem na ty druhé.

Dnešní mladší generace má na svých bedrech obrovské břemeno. Nejen že se snaží vydělat na své živobytí, rostoucí náklady a hypotéky, ale také svými daněmi dotují důchodový systém. Ten, jak všichni víme, se potýká s velkými problémy. Mladí tedy musí „utáhnout“ nejen své životy, ale i generaci před nimi. Ve výsledku pak pracují dlouhé hodiny, aby vše zvládli. Kde mají najít čas na svou vlastní rodinu, pravidelné návštěvy prarodičů a budování vztahů, když jsou večer vyčerpaní a víkendy věnují tomu, aby si alespoň trochu odpočinuli na následující pracovní maraton?

Když je člověk sám, bez opory rodiny, jde výše důchodu úplně stranou. K čemu jsou totiž peníze, když dny trávíte o samotě? Senioři jsou často zavření mezi čtyřmi stěnami, bez společnosti, bez povídání, bez někoho, kdo by je vzal ven. A přitom nejde jen o emoce – osamělost má i vážné zdravotní dopady, od deprese až po rychlejší zhoršování zdravotního stavu.

Často slyšíme nářky seniorů, že jejich děti a vnoučata za nimi nejezdí, že je ignorují. Na druhé straně mladší generace čelí kritice za to, že „nemají úctu ke stáří“ nebo že jsou příliš zaneprázdnění technologií a moderním životním stylem. Pravda je ale taková, že většina mladých lidí by ráda trávila více času se svými rodiči nebo prarodiči, jenže prostě nemají kapacitu. Práce, vzdělávání, rodina, koníčky, to vše sebere obrovské množství času a na další věci už prostě nezbývá.

Péče o seniory nemůže být jen na rodině, to už je v dnešní době téměř nereálné. Společnost by měla vytvořit více příležitostí pro zapojení seniorů do komunitního života – ať už jde o kluby, dobrovolnické programy, nebo sdílené aktivity.

Pokud mladší generace nemá čas na časté návštěvy, existují i jiné cesty – pravidelné telefonáty, krátké zprávy, nebo zapojení seniorů do rodinných oslav.

Senioři by si ale měli uvědomit, že mladší generace čelí tlaku, který si oni před pár desetiletími neuměli ani představit. Mladým by naopak mělo dojít, že i krátká návštěva může být pro jejich rodiče nebo prarodiče obrovská radost.

Je načase přestat svalovat vinu na jednotlivce a tvrdit, že za osamělost seniorů mohou jen nevděčné děti nebo sobecká vnoučata. Je třeba si uvědomit, že jde o problém celé společnosti.