Článek
Sestry získaly chalupu po rodičích před třiceti lety. Každá vlastnila polovinu. Radka tam jezdila téměř každý víkend, zatímco Irena žila na druhém konci republiky a pobyt na venkově ji nelákal.
Zpočátku se domlouvaly, že větší opravy zaplatí společně. Když ale začala zatékat střecha, Irena oznámila, že peníze nemá. Radka proto opravu uhradila sama.
Postupně zaplatila také nová okna, čerpadlo ke studni, komín a část rozvodů. S manželem opravovali plot, sekali zahradu a platili pojištění.
Irena občas přijela na rodinnou oslavu. Na provoz však nepřispívala.
Nabídka kupce všechno změnila
Když Radce bylo jednašedesát let, začala pro ni být údržba příliš náročná. Děti o chalupu neměly zájem, a tak navrhla prodej. Makléř odhadl cenu na 5,2 milionu korun.
Irena souhlasila a oznámila, že očekává polovinu výnosu, protože je poloviční majitelkou.
„Měla pocit, že jí automaticky náleží 2,6 milionu. Vůbec ji nezajímalo, kolik jsem do domu vložila,“ říká Radka.
Irena namítala, že sestra chalupu celé roky využívala téměř sama. Investice podle ní platila za pohodlí své rodiny a nikdy si předem nevyžádala souhlas se všemi úpravami.
Účtenky nestačily na všechno
Radka dohledala faktury za přibližně 900 tisíc korun. Další práce však platila v hotovosti a řadu oprav provedl její manžel vlastníma rukama.
Sestra uznala pouze doložené částky za střechu, komín a okna. Odmítla započítat běžnou údržbu, vybavení i stovky hodin práce.
Hádka se přenesla i na staré křivdy. Irena tvrdila, že Radka chalupu zabrala pro sebe. Radka připomínala, že klíče měla celou dobu a nikdo jí v návštěvách nebránil.
Polovinu nakonec nedostala
Sestry se obrátily na mediátorku. Dohodly se, že z prodejní ceny nejprve odečtou 700 tisíc korun jako část prokazatelných investic. Suma připadla Radce a teprve zbytek si rozdělily rovným dílem.
Radka přesto cítila, že třicet let její péče bylo oceněno jen zlomkem skutečné hodnoty. Irena odcházela s pocitem, že platí za opravy domu, který téměř nevyužívala.
Obě měly v něčem pravdu. Vlastnický podíl nezmizí jen proto, že se jeden sourozenec o majetek nezajímá. Stejně tak není spravedlivé ignorovat peníze a práci člověka, díky němuž má nemovitost po letech vůbec co nabídnout.
