Článek
Bydlíme v řadové zástavbě, kde má většina domů úzkou garáž a jedno místo před plotem. Ulice je veřejná a parkovat se může všude, kde auto nebrání provozu. Přesto mezi sousedy dlouho fungovala tichá dohoda, že každý nechává volný prostor hlavně před svým domem.
Problém začal, když k nám přijela dcera s vnoučaty a zaparkovala před domem sousedů. Jejich místo bylo volné a nikomu nebránila ve vjezdu. Za deset minut zazvonila sousedka Alena.
„Ať si to auto okamžitě přeparkuje. Před naším domem cizí vozy nechceme,“ oznámila mi.
Nechtěla jsem se hádat, a tak dcera odjela o dvě ulice dál. Považovala jsem věc za uzavřenou. Jenže od té doby nás sousedé hlídali pokaždé, když k nám někdo přijel.
Květináče měly hlídat silnici
Alena s manželem později postavili k obrubníku dva velké plastové květináče. Tvrdili, že potřebují mít prostor volný pro návštěvy a zásobování. Když jsme se zeptali, proč by veřejné místo mělo patřit právě jim, odpověděli, že před svým domem přece parkuje každý slušný člověk.
Manžel jim připomněl, že ani my nikomu nezakazujeme stát před naším plotem. Alena se urazila a prohlásila, že je rozdíl mezi krátkým zastavením a bezohledným zabíráním místa.
Raději jsme spor dál nevyhrocovali. Naše návštěvy parkovaly jinde a my doufali, že budeme mít klid.
V pátek večer přijelo jejich druhé auto
O několik týdnů později jsme se v pátek vraceli z nákupu. Před naším domem stálo sousedovo druhé auto. Nešlo o krátké zastavení. Vůz byl zamčený, za oknem neměl žádný vzkaz a sousedé mezitím nakládali kufry do jiného auta.
Alena nám přes plot vysvětlila, že odjíždějí na chalupu. Před vlastním domem prý nemohou vůz nechat, protože v pondělí očekávají řemeslníky.
„Vždyť vám nepřekáží ve vjezdu,“ dodala stejným tónem, jakým předtím vyháněla naši dceru.
Auto zůstalo před naším domem až do nedělního večera. Právně tam stát mohlo. Přesto mě rozčilovalo, že sousedé vyžadovali ohleduplnost, kterou sami nepovažovali za nutnou.
Jejich pravidlo začalo platit pro všechny
V pondělí jsme za nimi zašli. Nežádali jsme omluvu ani přeparkování. Jen jsme jim oznámili, že odteď budeme veřejnou ulici považovat skutečně za veřejnou. Pokud bude před jejich domem volno, naše návštěvy tam mohou zaparkovat stejně jako oni před naším.
Alena začala namítat, ale její manžel ji překvapivě zastavil. Přiznal, že nemohou chtít výjimku pouze pro sebe. O několik dní později zmizely od silnice také květináče.
Od té doby parkuje každý tam, kde je právě místo. Někdy stojí cizí auto před naším domem, jindy před jejich. Někomu se to nemusí líbit, ale pravidlo je konečně stejné pro všechny.
Sousedské vztahy se často nepokazí kvůli jednomu zaparkovanému autu. Horší bývá přesvědčení, že to, co vadí nám, můžeme bez problémů dělat ostatním.
