Článek
Všichni chceme úctu. Ale kdo říká, že si ji někdo automaticky zaslouží jenom proto, že na světě strávil víc času než ostatní? Respekt a úcta se neřídí datem narození, ale tím, jak se lidé chovají. Přesto se ale pořád setkáváme s očekáváním, že stáří automaticky znamená privilegia. Jenže svět takhle nefunguje.
Respekt si musíš zasloužit, ne si ho nárokovat
Kolikrát jste slyšeli: „Mladí dneska nemají úctu!“ Jenže co když je to jinak? Co když se úcta musí budovat, ne vyžadovat? Když mladý člověk pustí staršího v tramvaji sednout, nemělo by to být bráno jako samozřejmost. Když prodavačka trpělivě vysvětluje seniorovi, jak zaplatit kartou, neměla by být odměněna jen jeho podrážděným pohledem.
Úcta není automatická. Chcete ji? Pak ji taky dávejte.
Doba se změnila, přizpůsobit se musí všichni
Nostalgické „za nás to bylo jinak“ slýcháme pořád. Ano, bylo. Ale dnes je jiná doba. Mladí většinou nechodí na dvanáctky do fabriky, ale řeší drahé bydlení, nestabilní práci a inflaci. Přesto se na ně někteří senioři dívají svrchu, jako by byli generací rozmazlenců. Jenže každá generace má svoje problémy. A stejně jako mladí potřebují zkušenosti starších, i senioři by měli pochopit, že svět se nezastavil v roce 1985.
„My jsme si to museli zasloužit!“
Tahle věta se stala mantrou mnoha starších lidí. Ale co tím chtějí říct? Že mladí mají mít automaticky horší podmínky? Že je v pořádku se na ně dívat svrchu? Ano, dřív bylo těžké se prosadit. Ale dnes to taky není snadné – jen jsou překážky jiné. A neznamená to, že jedna generace je lepší než druhá a obě strany by si navzájem měly projevit více ohleduplnosti a přestat si neustále dělat naschvály.
