Článek
Moje tchyně Helena má vysoký tlak, bolavá záda a několik dalších potíží odpovídajících jejímu věku. Nikdy jsem nezpochybňovala, že se někdy necítí dobře. Postupně jsem si však všimla, že nejhůř jí bývá vždy ve chvíli, kdy máme s manželem vlastní program.
Volá brzy ráno, během pracovní doby i po desáté večer. Jednou nemůže dojít do obchodu, podruhé potřebuje okamžitě odvézt k lékaři. Když jí nabídneme nákup s dovozem nebo sanitku, odmítne. Musí přijet její syn osobně.
Pokud telefon nezvedneme, volá opakovaně. Potom zkouší mě, naše dospělé děti a nakonec i sousedy. Manžel okamžitě propadá pocitu viny. Co kdyby tentokrát opravdu šlo o něco vážného?
Jenže právě na tom celý systém stojí.
Nemohla vstát, ale k nám došla pěšky
Jednou nám volala, že ji tak bolí záda, že se nedostane z postele. Manžel měl pracovní schůzku a já jí nabídla, že objednám lékaře nebo přijedu večer.
Odmítla obojí. O hodinu později stála před naším domem, vzdáleným téměř dva kilometry. Chtěla vědět, proč na ni nemáme čas, když jsme podle jejího názoru „stejně jen doma“.
Podobná situace se opakovala před naším výročním víkendem. Večer před odjezdem zavolala, že ji tlačí na hrudi a špatně se jí dýchá. Řekli jsme jí, že při takových potížích zavoláme záchrannou službu.
Najednou jí bylo lépe. Sanitku rozhodně nechtěla. Potřebovala jen, aby manžel přijel a zkontroloval jí kotel.
Nemusím dokazovat, zda lže
Dlouho jsem se s manželem hádala o to, jestli tchyně své nemoci předstírá. Dnes už vím, že to není podstatné. Její potíže mohou být skutečné a její chování přesto manipulativní.
Nastavili jsme jednoduchá pravidla. Při akutních zdravotních problémech voláme lékaře nebo záchrannou službu. Nákup jí vozíme jednou týdně a s ostatními věcmi pomáháme po předchozí domluvě. Na deset telefonátů během hodiny už nereagujeme.
Tchyně tvrdí, že jsme ji opustili. Přitom ji dál navštěvujeme, vozíme na kontroly a řešíme vše, co skutečně potřebuje. Jen už nepřijedeme pokaždé, když si chce ověřit, zda dokáže ovládat náš den.
