Článek
Když se řekne „tchyně“, spousta lidí se otřese. A zrovna já jsem měla smůlu na tu úplně nejhorší možnou variantu. Takovou, která se rozhodla, že její synáček si zaslouží něco mnohem lepšího než mě. A šla si za tím tak dlouho, až jí to nakonec vyšlo. Moje manželství zničila do posledního detailu – a můj vlastní muž jí za to nakonec ještě poděkoval.
„Tohle není ta pravá!“
Už od začátku jsem cítila, že mě jeho matka nesnáší. Vždycky jsem si myslela, že je to jen můj pocit, že přeháním, že si zkrátka na sebe jenom musíme zvyknout. Ale kdepak. Ona měla od prvního dne jasno. Nejsem dost dobrá. Nejsem ta pravá. Nejsem dost elegantní, dost poslušná, dost oddaná.
A dávala mi to jasně najevo.
„Ale Pavlínka z účtárny to je taková milá holka, že?“ nadhazovala u oběda, zatímco já se snažila udržet poker face.
„Víš, co mi říkala sousedka? Že správná žena se postará o muže tak, aby se nikdy nemusel ani podívat jinam!“ ušklíbla se jednoho dne, když jsem se zmínila, že mám náročnou práci.
A pak to začalo. Pomalu, nenápadně. Slyšela jsem, jak manželovi po večerech šeptá do ucha, že jsem moc tvrdá, že se mu vzdaluju. Jak mi mezi řečí podsouvala, že ženy mají být doma a ne se hnát za kariérou. Jak se mu snažila vsugerovat, že kdyby byl s někým jiným, bylo by mu líp.
Kapky jedu, den za dnem
Když jsem se mu snažila říct, co dělá, jen mávl rukou. „Prosím tě, to si jen namlouváš. Máma to tak nemyslí.“
Jo, jasně!
Ale její plán byl dokonalý. Stačilo jen trpělivě kapičku po kapičce narušovat naše manželství. Nasazovat červíčka pochybností, zpochybňovat každý můj krok, každý můj úspěch.
A pak se to stalo. Manžel mi jednoho dne oznámil, že už to nefunguje. Prý jsme se odcizili. Prý jsme jiní lidé. Prý si potřebuje ujasnit, co chce.
A hádejte, kdo mu v tom pomáhal? Ano, správně. Maminka. Ta, která mu poradila, že potřebuje čas. Ta, která mu našla „bezvadný podnájem“ ve vedlejším domě. Ta, která ho utěšovala, že se to dalo čekat, že to s tou mojí „kariérou a feministickými názory“ stejně nemohlo dopadnout jinak.
A nakonec? Slavil se rozvod!
Byla jsem zničená. Ale jeho matka? Ta jásala. Po rozvodu uspořádala rodinný oběd – jako kdyby se slavilo vítězství ve válce. Možná ano. Její válka proti mně skončila triumfem.
A co manžel? Poděkoval jí. Ano, vážně. „Mami, měl jsi pravdu,“ řekl jí před všemi. A ona? Jen se spokojeně usmála a nalila si víno.
Takže ano, tchyně mi zničila manželství. A já jí to nikdy neodpustím.
A víte, co je na tom nejhorší? Ona je na sebe ještě pyšná. Rozeštvala vztah svého syna s někým, kdo ho upřímně miloval. Gratuluju!
Díky Ivaně za příběh.
