Článek
Vážení prarodiče, přestaňte nám kecat do výchovy! Máme vás rádi. Fakt jo. Ale jestli ještě jednou uslyšíme „Za nás se to dělalo jinak!“ nebo „Ty dnešní výchovné metody jsou nesmysl!“, asi nás klepne. Nejsou to vaše děti. Nejsou to pokusní králíci pro vaše zastaralé teorie. Jsme jejich rodiče my – a my si to uděláme po svém.
„Nech ho vyřvat, ať si zvykne!“ – Ať si zvykne na co? Že když něco potřebuje, nikdo mu nepomůže?
Za vás se děti nechávaly řvát, aby „se naučily samy usínat“. Jenže my víme, že dítě neřve pro srandu králíkům. Něco potřebuje – blízkost, klid, pocit bezpečí. Takže ne, nebudeme ho nechávat ječet do vyčerpání, aby náhodou nebyl „rozmazlený“.
To samé s disciplínou. Dát dítěti na zadek není výchova, ale zkrat. Neučí ho to respektu, ale strachu. My chceme děti, které nás budou poslouchat proto, že nám důvěřují, ne proto, že se nás bojí. A ne, nevyrostou z nich fracci, kteří nám budou skákat po hlavě. Naopak – budou z nich sebevědomí lidi, kteří vědí, že jejich emoce mají hodnotu.
„Když bude jíst jen zdravě, bude nemocný!“ – Jo, a když ho budete krmit cukrem, tak co? Bude nesmrtelný?
Fakt nepotřebujeme, abyste naše dítě krmili tajně sušenkama, protože „chudáček, oni mu to nedopřejí“. Jestli jsme řekli, že sladké můžou jen v omezeném množství, tak to platí. Stejně jako „ne, vážně nechceme, aby koukalo do tabletu celý den“. A NE, opravdu nechceme slyšet, že „jedna pohádka na YouTube ještě nikoho nezabila“.
Uvědomujete si, co děláte? Podkopáváte naši autoritu. Jak má dítě věřit tomu, co říkáme, když vy ho vedete k tomu, že na naše pravidla se klidně může vykašlat?
„My jsme vás taky tak vychovali a podívejte, jak jste dopadli!“ – Přesně. A proto to děláme jinak.
Přesně proto, že víme, jak jsme dopadli, nechceme stejný model výchovy aplikovat na naše děti. Chceme je naučit respektu, ne strachu. Chceme, aby se cítily bezpečně, ne aby se bály dělat chyby. Chceme, aby se uměly rozhodovat samy za sebe, ne jen slepě poslouchaly autority.
A víte co? Není to proti vám. Nikdo neříká, že jste byli špatní rodiče. Dělali jste to, co jste považovali za nejlepší – stejně jako to teď děláme my. Takže nás prosím nepoučujte, nezesměšňujte a hlavně neshazujte před našimi dětmi.
Chceme vás v životě našich dětí. Ale ne jako kritiky a sabotéry.
Pokud máte pocit, že jsme přecitlivělí, že „z toho děláme moc vědu“ a že „to dřív bylo lepší“, pak si možná potřebujete připomenout jednu zásadní věc: Tahle doba je jiná. Naše výchova je jiná. A hlavně – není vaše.
Chceme, abyste byli skvělí prarodiče. Aby děti měly krásné vzpomínky na chvíle s vámi. Ale jestli se nehodláte smířit s tím, že my určujeme pravidla, tak se nedivte, když vás do jejich života nebudeme pouštět.
