Článek
Když vedoucí oznámil, že bude potřeba přijít v sobotu na inventuru, automaticky jsem přikývla. Stejně jako většina starších kolegů. Klára, které nebylo ani třicet, se podívala do kalendáře a řekla, že nemůže. Má koupené lístky na představení.
„Tak je přebookuješ,“ odpověděl vedoucí.
„Nepřebookuju. Řekli jste nám to tři dny předem.“
V kanceláři zůstalo ticho. Mně se vařila krev. Za mých mladých let by si podobnou odpověď nikdo nedovolil. Byli jsme rádi, že máme práci, a když bylo potřeba, přišli jsme. Neptali jsme se, co za to dostaneme.
O přestávce jsem kolegyni řekla, že dnešní mladí chtějí hlavně volno, home office a peníze. Povinnosti je jen obtěžují.
Klára se neurazila. Jen se zeptala: „A co vám firma dala za všechny ty soboty navíc?“
Za věrnost termoska
Nevěděla jsem, co odpovědět. Po třiceti letech jsem dostala k výročí termosku s logem podniku. Přesčasy, které jsem si nikdy nezapsala, mi nikdo neproplatil. Kvůli práci jsem chyběla na dceřině školní besídce a jednou jsem zrušila rodinnou dovolenou, protože onemocněla kolegyně.
Tenkrát mi to připadalo správné. Věřila jsem, že slušný člověk práci neodmítá. Jenže firma si mou obětavost nepamatovala ani zdaleka tak dobře jako moje rodina.
Klára svou práci neodbývala. Chodila včas, plnila úkoly a nedělala chyby. Pouze odmítala předstírat, že zaměstnavateli patří i její večery a víkendy.
„Práci dělám poctivě,“ řekla mi. „Ale svůj život jí nedlužím.“
Ta věta mě rozčílila hlavně proto, že v ní bylo něco pravdivého.
Práce bývala jistota
Naše generace si nevážila práce jen proto, že měla lepší morálku. Práce pro nás znamenala jistotu, pravidelnou výplatu a často také zaměstnání až do důchodu. Kdo byl loajální, mohl očekávat určitou loajalitu zpět.
Dnes firmy propouštějí i schopné lidi ze dne na den. Ceny rostou rychleji než mzdy a pochvala účty nezaplatí. Není divu, že mladší zaměstnanci nechtějí obětovat všechno místu, které se jich při první úspoře bez váhání zbaví.
Samozřejmě existují lidé, kteří chtějí velký plat za minimum práce. Stejně jako dříve existovali ti, kteří se uměli celý den schovávat za ostatní. Lenost není vynález nové generace.
Možná si práce váží jinak
Na sobotní inventuru Klára nepřišla. A podnik se nezhroutil. Vedoucí ji příště oznámil s třítýdenním předstihem a přihlásilo se dost lidí.
Pořád věřím, že poctivá práce má hodnotu. Už si ale nemyslím, že se pracovitost měří počtem zrušených víkendů, nevybranou dovolenou a ochotou mlčet.
Možná si dnešní lidé práce neváží méně. Jen ji přestali považovat za důkaz vlastní hodnoty. A pochopili něco, na co my přicházíme až před důchodem: zaměstnání má člověka živit, ale nemělo by mu spolknout život.
