GaPa 1936: Ta druhá nacistická olympiáda

Garmisch-Partenkirchen touto dobou zdaleka nebylo velké a bohaté lyžařské středisko, nýbrž dvě malé vesnice. Ze sportovního hlediska zatím žádná jiná zimní olympiáda neměla tak příhodné podmínky jako právě ta v GaPa. Sjezdařské i běžecké tratě i skokanské můstky – vše na jednom místě, dostatečně vysoko a s obrovskou státní podporou. Nešetřilo se. Postavily se dva nové skokanské můstky, zimní stadion s umělou ledovou plochou pro 10 tisíc diváků a na jezeře Riessersee vyrostla rychlobruslařská dráha. A na bobisty čekala dráha dlouhá 1525 metrů.

Dostatek ubytovacích zařízení, spojení s Mnichovem vzdáleným jen 100 kilometrů. Divácké rekordy v návštěvnosti zimních her mohly být překonány. Nutno říct, že ve srovnání s letními hrami ty zimní nevešly do historie jako nacistické, protože hákových křížů zde bylo o poznání méně. Jejich cíl byl totiž jiný. Němci se zde chtěli vytáhnout jako skvělí organizátoři. Toužili vystavit na odiv svou sportovní duši, atmosféru, kterou dovedou jejich fanoušci vykouzlit. A tak zahnat všechny strachy světové veřejnosti. Hlavně aby nic neohrozilo konání letních her. Tam už hákových křížů bylo vidět víc.

Rekordní (ač ve srovnání s dneškem úsměvné) byly také počty soutěžících – 673 sportovců (78 žen) z celkem 28 zemí. Čtvrté zimní olympijské hry dle tradice zahájila hlava státu – v tomto případě Adolf Hitler, a poprvé v historii vzplál nad stadionem symbolický olympijský oheň. V GaPa se poprvé závodilo na lyžích nejen v běhu a skoku, nýbrž také ve sjezdu a slalomu. Zlatá medaile se ovšem udělovala jen jedna, protože obě disciplíny se spojovaly v alpskou kombinaci.

Vstup alpského lyžování do olympijského programu oživil ožehavou otázku profesionálů na hrách. Her se směli účastnit pouze amatéři. A takový amatér si nesměl svým sportem žádným způsobem vydělávat. Nejlepší sjezdaři evropských zemí se ovšem většinou živili jako instruktoři v nových, hojně zakládaných lyžařských školách. A to je z účasti diskvalifikovalo. A tak se stalo, že sjezdařská šlechta, Rakušané a Švýcaři, kteří nejvíce zařazení svých disciplín do programu prosazovali, do nich roku 1936 vůbec nenastoupili.

Aby zimní i letní hry pořádané roku 1936 mohly být považovány za úspěch, tak kromě dokonalé organizace se mělo povést ještě něco. Dokázat světu a Němcům samotným jejich dokonalost a nadřazenost. A to se jim ani v jednom případě nepodařilo. V GaPa horko těžko uhájili druhou příčku za nepřekonatelnými Nory. Norové si na to za pár let jistě rádi vzpomenou, až budou nacisté okupovat jejich vlast. Za připomenutí stojí hlavně příběh jednoho Nora. Nu, a o letní olympiádě se Adolfu Hitlerovi asi ještě dlouho zdály děsivé sny.

Norský skokan Birger Ruud získal první zlato už na olympiádě v Lake Placid roku 1932. V GaPa i přes nepřízeň počasí (přišla obleva a stopa na nájezdu tonula ve vodě) získal opět zlato. Zkusil si navíc také alpské lyžování a ve sjezdu zajel nejrychlejší čas. Po slalomu skončil na 4. místě. Bez medaile, ale rozhodně bez ostudy. Němci si ho pamatovali. Když obsadili Norsko, nabídli mu německé občanství. Ruud odmítl. Do roku 1943 potom pořádal spolu s bratry tajné lyžařské soutěže. Výtěžek používal k financování odbojových aktivit, kterých se také sám účastnil. Po udání na ně ale přišlo Gestapo a všechny bratry odvedlo do koncentračního tábora v Grini.

Po svém propuštění se Ruud přidal k partyzánům a bojoval za Norsko dál. Na prvních poválečných olympijských hrách 1948  ve válce poražené Německo chybělo. Birger Ruud na hry cestoval pouze jako asistent trenéra. Cítil, že je na čase dát šanci mladým závodníkům. Ale těsně před soutěží se zhoršilo počasí. Nejmladší a nejméně zkušený skokan z norského týmu si v těchto podmínkách netroufl skákat. Birger Ruud ho zastoupil a ve svých 37 letech vyhrál stříbrnou medaili.

JIŘINCOVÁ, Barbora. Olympijské příběhy. E-knihy jedou, 2025.

PARRY, Jim. THE OLYMPIC GAMES EXPLAINED, A Student Guide to the Evolution of the Modern Olympic Games. Routledge, 2009.

PROCHÁZKA, Karel. Olympijské hry – Od Athén po Moskvu. Olympia, 1984.