Lev je moudrý a ropucha vylézá z úst falešných proroků. Středověký přírodopis

Naštěstí pro něj i pro zmíněná zvířata se s drtivou většinou živočišných druhů člověk neměl šanci setkat.

Středověké učebnice zoologie se nazývaly bestiáře a tvořily oblíbenou součást knihovny každého vzdělance, protože většinou obsahovaly pestré iluminace (ilustrace). Právě na obrázcích v bestiářích se mohl umělec vyřádit a popustit uzdu fantazii. Uvědomme si, že drtivá většina iluminátorů, kteří rukopisy svými kresbami zdobili, nikdy neviděla dané zvíře. Pokud je zahlédla alespoň v podobě iluminace jiného mistra, tak to bylo štěstí. Proto se jednotlivá vyobrazení od sebe tak liší, vycházejí totiž ze slovního popisu. Mimochodem, iluminátor nespolupracoval se spisovatelem, respektive s tvůrcem knihy.

Knihy vznikaly ve středověku v klášterech, originalita se necenila, nejdůležitější bylo staré rukopisy opisovat. Tak jednotliví mniši opisovali pergamen po pergamenu a iluminátor byl putovní umělec. Putoval po zemi, a když dorazil do kláštera, dostal na pultík všechny právě rozepsané rukopisy. Proto dnes v některých rukopisech chybí první písmeno stránky nebo kapitoly. Mělo mít podobu zdobné iniciály – tedy jakéhosi ilustrovaného písmenka. Jenže iluminátor to jaksi nestihl a v knize do dnešních dnů zůstala prázdná místa. Teď zpět ke zvířatům.

Středověk měl smysl pro symboliku. Tak jako byly čtyři světové strany, byly i čtyři kategorie. Čtyřka patřila spolu s dvanáctkou (12 apoštolů, 12 ročních období), sedmičkou (7 smrtelných hříchů, 7 ctností) a desítkou (10 je prostě deset a máme deset prstů) k číslům, která značila plnost a dokončenost. Takže se považovala za pěkné číslo.

Čtyři kategorie zvířat byly čtyřnožci, ptáci, ryby a plazi. Tyto kategorie vycházely z knihy Genesis a nemají nic společného s našimi kategoriemi savců, plazů a ptáků. Šlo o to, v jakém pořadí Bůh živočichy tvořil a jaké jim určil vlastnosti. Čtyřnožci jsou zvířata nejvíce podobná lidem, chodí po zemi jako my, většinou na čtyřech nohách, pokud se jako medvěd nebo opice umí postavit na zadní, nic to na věci nemění. Čtyřnožci se obecně považují za stvoření nejvyšší, nejchytřejší a až na výjimky v podstatě dobrá, i když často nebezpečná. Ano, existují mantichory, vlci, prolhané lišky a proradné kočky, ale obecně se této kategorii zvířat člověk neštítil, protože mu byla nejbližší.

Například lev jako král zvířat byl neskutečně hrdý, a pokud jste se mu poklonil, mohl vám věnovat milost.

Ptáci jsou stvoření, která létají ve vzduchu. Ta, která létají ve dne, nikoliv v noci, jsou většinou stvoření dobrá, protože jsou přece výš než my, jsou blíž Bohu, jsou mezi nebem a zemí. Patří sem vznešená stvoření jako orel, labuť a pelikán, ale také odporně smyslné sirény s tělem ženy a ptačí dolní polovinou těla. Sova se považovala za odporného ptáka, protože se stejně jako netopýr s kožnatými křídly schovávala před Božím zrakem a létala v noci. Slušné zvíře v noci spí, pouze zloděj, vrah a nečestný pták mohou v noci létat.

Mezi nejvznešenější patřil samozřejmě orel a labuť, jejíž chov a pečení bylo vyhrazeno jen nejbohatším. Na druhé straně třeba pelikán se vyznačoval tím, že sem tam ukloval svá mláďata k smrti a pak je oživil krví z vlastního zobákem probodeného srdce. Středověk také věřil v existenci fénixe, který žil ale podle mnoha svědectví pouze v jednom jediném exempláři, takže nikomu nebylo divné, že ho nespatřil.

Ryby jsou stvoření, která žijí ve vodě a v podstatě jsou tam v té vodě jen proto, aby je dobrý křesťan, který se postí a má zakázané maso, mohl sníst, a přitom neochudit maso o bílkoviny. Ryb je mnoho druhů, ale většina se schová pod slovo ryby.

V moři ovšem v rámci této kategorie žijí také velryby, které nejsou neškodné, ale stahují lidi pod hladinu, pojídají je v celku a převrací lodě. Nemají rády teplo a mnoho námořníků už skončilo pod hladinou, protože si spletlo velrybí hřbet s ostrůvkem. Mezi ryby ovšem patří také mořské panny.

Mořské panny jsou od pasu nahoru krásné a smyslné ženy, od pasu dolů ryby. A tak stejně jako všem skutečným, krásným a smyslným ženám jsou jim středověkými učenci připisovány ty nejhorší vlastnosti a černé úmysly. Mezi ryby ovšem patří také krokodýli v Nilu a z nějakého důvodu také šneci. Ti se totiž nachází ve vlhkých místech a jako stvoření odporná, a ještě k tomu líná vyvolávali odpor.

Kategorie plazů vyfasovala ty nejhorší vlastnosti. Asi uhodnete proč. Byl to had neboli plaz, kdo svedl Evu v ráji, a za to byl odsouzen se po všechny věky plazit po břiše ve špíně a mezi plémě ženy a plémě hada položil bůh věčné nepřátelství. Je tedy zvláštní, proč se had plazí i na biblických vyobrazení scény s jablkem, protože k plazení po břiše ho přece Bůh odsoudil až po vykonání činu. Nicméně mezi plazy (Serpentes) nepatří jen had, ale také ještěrky, bájný salamandr, bazilišek s kohoutí hlavou, drak nebo žába.

Žáby jsou na pohled odporné, musí tedy být odporné i uvnitř, tak zní středověká logika, rodí se z bahna, v bibli vystupují jako jedna z osudných egyptských ran a skáčou z pusy falešných proroků, díky čemuž vzniklo mnoho půvabných vyobrazení.

Co se baziliška týká, bojí se lasiček, nikoliv kohoutů, jak si pamatujeme z Harryho Pottera, a není nijak hrozivě veliký. Ovšem jeho dech je otrávený a zabije všechna zvířata a lidi v okolí. Kromě té lasičky. Drak je stvoření stejně jako v klasických českých pohádkách zlé, pekelné a ďábelské. Často je sám Ďábel zobrazován v dračí podobě, a ačkoliv všichni tušíme, jak drak vypadá, podob draka na středověkých vyobrazeních je tolik jako našich představ o drakovi.

Středověk byl barevný a pohádkový. Hranice mezi magií a vědou byla stejně prostupná jako hranice mezi matematikou a filozofií, chemií a alchymií, astronomií a astrologií. Tedy vlastně téměř žádná. Nesmějme se středověkým lidem, že věřili na baziliška. Většina z nich ho nikdy neviděla, ale také nikdy neviděla lva, tygra nebo kosatku obrovskou, a většina podivných forem života, které dodnes vědci popsali, by jim připadala stejně neuvěřitelná a stejně magická jako nám dnes bazilišek.

Jacques Le Goff, Středověký člověk a jeho svět, Vyšehrad, 2003.

Olivia M. Swarthout, Weird Medieval Gyus. How to live, laugh, love (and die) in dark times, Square Peg, 2023.