Mexiko 1968: olympiáda, která změnila přípravu sportovců

Olympijské hry roku 1968 v Mexiku znamenaly dle některých historiků předěl v propojení politiky a sportu. Podle historiků sportu každopádně změnily tyto hry směr vývoje v úplně jiném ohledu. Mexická olympiáda se totiž odehrávala v nadmořské výšce 2240 metrů. To přinášelo nestandardní nároky na přípravu sportovců. Trenéři a sportovní lékaři museli zapojit vědu v míře do té doby neznámé.

Že nadmořská výška kvůli řidšímu vzduchu může sportovcům působit problémy, se vědělo. Věděli to i v Mexiku. Zde se roku 1966 konala mezinárodní konference, která konstatovala, že sportovci nenavyklí na vysokohorské prostředí mohou mít závažné problémy. Jejich tělo bude trpět především ve vytrvalostních disciplínách kyslíkovým deficitem a hrozí jim závažné komplikace. Nebudou schopni podat optimální výkon. Lékaři na konferenci ale udávali, že je možné se na extrémní podmínky aklimatizovat. A doporučili minimálně tři – lépe pak šest týdnů před olympiádou trénovat ve vyšších nadmořských výškách. Zde ale narazili na tvrdý odpor MOV.

Olympionik, který trénuje déle než 4 týdny před hrami (v rámci tříměsíčního intervalu), se už nemůže považovat za amatéra. A profesionálům byl vstup na hry zamezen. Avery Brundage jako předseda MOV označil problematiku vysokohorské přípravy za zbytečný humbuk a výjimku z pravidel odmítl.

Od začátku her se nadmořská výška ukazovala jako problém. Zvýhodněni byli například afričtí běžci, kteří ve vyšších nadmořských výškách trénují běžně. Při běhu na 10 km překonal Keňan Neftali Kemu stávající světový rekord Australana Rona Clarka o 1 minutu a 48 sekund. Za ním skončili další afričtí sportovci. Sám favorizovaný Clark skončil po doběhu v bezvědomí, ze kterého se probral až po deseti minutách.

Řídký vzduch naopak svědčil běžcům na krátkých tratích, skokanům a vrhačům. Ve skoku do dálky například padl nový světový rekord.

Po této olympiádě se stalo pravidlem, že běžci trénují ve větších nadmořských výškách. Zde se také stavěla tréninková centra. Zásada amaterismu komplikovala atletům život, a tak se do vysokohorských oblastí stěhovali a hledali si zde práci, aby zde mohli trénovat.

Mexická olympiáda znamenala přelom, protože sportovci zde pochopili, že nemusí vyhrávat ten, kdo trénuje dostatečně tvrdě. Nýbrž ten, kdo trénuje dostatečně chytře. A věda od této doby už měla k vrcholovému sportu vždy hodně co říct. A sport naslouchal.

JIŘINCOVÁ, Barbora. Olympijské příběhy. E-knihy jedou, 2025.

PARRY, Jim. THE OLYMPIC GAMES EXPLAINED, A Student Guide to the Evolution of the Modern Olympic Games. Routledge, 2009.

PROCHÁZKA, Karel. Olympijské hry – Od Athén po Moskvu. Olympia, 1984.