Mýtus jménem český Kaliningrad - a jak jsme na to vlastně přišli?

Včera jsem potkala mladíka v tričku s nápisem: „Make Kaliningrad Královec again.“

Vzpomněla jsem si na téměř dva roky starou aféru s peticí žádající připojení Kaliningradu k České republice. Pamatujete? Pro historika to byly těžké časy. Celé stoly v hospodách se bavily tímto „historickým“ vtípkem a já jim nechtěla kazit srandu.

Autoři petice argumentovali tím, že město Královec založil ve 13. století český král Přemysl Otakar II. Ačkoliv chápu jasně recesistický záměr autorů petice, kterým reagovali na dění na východní Ukrajině, stejně stojí za to se nad Královcem zamyslet. Pojďme si povědět, jak to s tím Královcem vlastně bylo a jestli na něj vážně z historického pohledu máme nárok, nebo nikoliv.

Začněme tím, že Královec vůbec nezaložil Přemysl Otakar II. Na jeho počest založili toto město příslušníci Řádu německých rytířů. Český král neměl vůbec žádné právo zakládat města na území cizího státu. Přestože Přemyslova chamtivost, co se dobývání a připojování nového území týká, neznala mezí, až k hranicím Litevského velkoknížectví jeho spáry nedosáhly. Kdo si tak přišel pro odpověď na otázku, zda máme na Kaliningrad nějaký nárok, může článek zavřít. Nemáme.

Čtěte dál, pokud chcete vědět, co tam vůbec náš král dělal a proti komu vlastně bojoval.

Přemysl Otakar II. si jako mnoho jiných pomazaných hlav jel do Pruska prostě zaválčit proti pohanům. Naplnil tak rytířský ideál. Správný rytíř měl kromě ochraňování sirotků a vdov také bojovat proti nevěřícím a uspořádat křížovou výpravu. Roku 1254 ale Palestina, tradiční destinace pro křižácká dobrodružství, nikoho nelákala. Šance na úspěch tam byly mizivé, navíc to bylo daleko a cesta drahá. Tak se Přemysl vydal prokázat svou oddanost křesťanské víře pobíjením nevěřících právě do historického Pruska, které leželo podstatně blíž.

Pohanští Prusové, proti kterým Přemysl Otakar II. válčil, byli drsoni. Patřili k baltickým kmenům a odmítali nejen křesťanství, ale i svrchovanost jakéhokoliv vládce. Vždy s nimi byla potíž, přičemž doklady o nich máme od 9. století. V 10. století jim za oběť padl také svatý Vojtěch, když se je pokoušel obrátit na křesťanství. Všimněte si pádla, se kterým je sv. Vojtěch téměř vždy vyobrazován. Právě tím Prusové Vojtěcha umlátili. Z toho vyplývá, že sotva stačil vystoupit ze své lodi, než mu dali jasně najevo, že křesťanství fakt nechtějí.

Kníže Konrád I. vládl v mazovském knížectví, které s pruským územím souviselo. Protože obracení pohanů na víru patřilo k dobrým mravům doby stejně jako ochrana vnějších hranic, pozval na pomoc proti Prusům Řád německých rytířů. Němečtí rytíři, stejně jako např. Johanité nebo Templáři, byli řád založený běhen křížových výprav. Sídlili v Palestině, chvílemi se přidávali k příchozím křižákům, někdy bojovali proti nim podle politické situace, ve zbytku času bránili svatá místa (která byla v jejich moci) a starali se o křesťanské poutníky.

Jelikož nadšení pro křížové výpravy v Palestině už ve 13. století opadalo, svatá místa většinou patřila muslimům, takže nebylo co chránit. Poutníky už nebezpečná a daleká Palestina nelákala a vznikala nová poutní místa spojená s lokálními svatými přímo v Evropě. Rytířským řádům tak zmizel příjem z „turistického ruchu“ a hledali nová uplatnění. Templáři se dali na bankovní operace, Johanité budou později bojovat proti Turkům. Pro Německé rytíře tak pozvání mazovského vévody přišlo v pravý čas. Země bude chladnější, vybrané víno vymění za pivo, ale nevěřící k obracení mečem a křesťanská sídla k ochraně tu budou.

Konrád navíc svou nabídku okořenil. Území, která si na pohanech rytíři vydobydou, si budou moci nechat. Na tomto místě tak vznikl samostatný stát Řádu německých rytířů. Polští králové si s nimi v budoucnu ještě užijí spoustu srandy. Ne však tolik jako celá Evropa v 19. století. Byl to právě pruský militarismus, který vtiskl podle některých interpretací německému císařství jeho vojenský ráz. Tak tady to začalo. Jak vidíte, v souvislosti s „naším“ Královcem se píšou úplně jiné dějiny.

Dobře, Královec tedy nezaložil český král. Ale právě od jeho titulu má toto město odvozeno své jméno. Königsberg – Králova hora. Králova proto, že se tu Přemysl Otakar II. v boji tak vyznamenal, že mu Němečtí rytíři na počest založili město.

Tak jen na závěr. V Königsbergu se nikdy česky nemluvilo. Ono ani v mnoha městech založených přímo Přemyslem Otakarem II. na českém území se česky nemluvilo, jelikož zval především německé kolonisty (českých kolonistů by tolik nesehnal). Právě za jeho vlády do Čech proniká výrazně německý městský živel.

Ale to je zase úplně jiný příběh.

Více historických článků a newsletter zdarma najdete na mém webu Pochopte dějiny.

Miloš Řezník, Dějiny Polska, NLN, 2017.

Josef Žemlička, Přemysl Otakar II., NLN, 2011.